Jdi na obsah Jdi na menu

Kompozice nekonečna

22. 2. 2015

 Ne-konečno, jako "veličina", která charakterizuje rozsah a velikost vesmíru, neexistuje - kde něco začíná, pak to i končí (a naopak). V intencích vědy je "nekonečnost" vesmíru pojatá jako lineární (za sebou se řadící) expanze z centrálního bodu ("velký třesk") a tento fakt je definovaný z pozice bodu na cestě některé té linie, kdy na obou stranách je nezměřitelná vzdálenost od zdroje (cíle) - pak jsou směry zaměnitelné a opět se nedá mluvit o čemsi nezačínajícím či nekončícím. Kompozicí pojmu "nekonečna" není linearita, ale nevyčerpatelnost možností (variabilita), která je uspořádaná jinak, nežli v rozsahovém formátu expanze vesmíru - jde o soustavy do sebe zanořených vrstev podobností  = segmentů informačního pole daného prostoru  - a jeho cyklicky spirálovitě tvarovaného rozměru času. V našem dosahu jde o pole galaxie Mléčná dráha, kterou můžeme považovat za dílčí komplex vyššího vyjádření (model existence = Projekt Člověk). 

 ...symbolem "nekonečna" je ležatá osmička, která také ale vytváří formát  tzv. Lorenzova atraktoru. V pojetí Pandory jde právě o zmíněný celek vyšší komplexicity uvnitř informačního pole galaxie - v posunu ze starých systémových vzorců to zobrazuje řada posloupnosti v procesu transformace vědomí, který nazývám "překlápěcí moduly" .

  Strukturální sebe-organizační mechanizmus skládání vrstev informací pro "výkvět" modelů do skutečností projeveného světa (fraktalitu) můžeme aplikovat v jakékoliv oblasti a oboru existence. Také samotná opakovaná projekce bytostí do časo-prostorového kontinua fyzických (i nefyzických) realit je podřízená tomuto principu fraktality a jde jen o fázování (stav/pohyb - stav/pohyb) v kmitu vědomí - střídání je rytmus vertikální osy času v linii jeho běhu dispozičním prostorem - tedy vrstvou  živosti konstrukčního nebo realizačního charakteru. Z pohledu prostředí kolektivní civilizace na planetě Zemi je inkarnace člověka poloha realizační, smrtí hmotného těla skočíme do polohy konstrukční.  V podstatě toto "přepínání" probíhá spontánně v každém okamžiku, jak se posunujeme časovou vlnou v daném prostoru dominantní existence. Paralelních existencí je velké množství a té momentálně dominantní se říká TADY A TEĎ (její souřadnice v prostoru = "tady" a v čase = "teď").

 Tento fenomén multiprojekce souvisí s faktem, že naše základní poloha existence je onen primární frekvenční vzorec FQ, který pulzuje v rytmu svojí zdrojové matrice = jedinečné informační mřížky, kterou máme každý svoji a která nepodléhá spotřebě času v jednotlivých životech či projekcích.  Jsou to nelokální "veličiny" a jejich expozice (projev) není vázaná na konkrétní tělo. Z oboru "enioanatomie" víme, že mimo fyzického těla máme velké množství jemnohmotných těl, která jsou vlastně momentovými fragmenty expozice naší zdrojové matrice = jsou nosičem lokality pro vyjádření naší živosti v rozsahových formátech informačního pole vesmíru - v jeho vrstvách a plochách vnitřních scén pro pohyb realitou. Také toto podléhá rytmu "střídání" stavů vědomí a každá frekvenční hodnota obsahuje "vstup" do vrstev informačního pole - vstupem je vždy "přítomný okamžik" (okamžitá hodnota frekvenčního stavu) a informační vrstvou, která se otevírá, je segment prostoru informačního pole,  které v daném okamžiku představuje konkrétní informační bod prostoru IBP.... Naše vědomí takto osciluje (rezonuje) do skutečností svých paralelních expozic a každý projevený IBP může obsahovat obrovské množství světů pro realizaci v konkrétním specifickém nosiči = jemnohmotném těle. Tyto virtuální expozice jsou virtuální z našeho úhlu dominantního fyzična - jedině ve hmotném fyzikálním světě dochází k posunům IBP do kontinuální posloupnosti příčinné kauzality v rámci kolektivní entity lidstva a dalších spolu existujících skupin bytostí. Oscilační moment je specifikou frekvenčního vzorce a tato "vlastnost" je zakomponovaná do manifestací synchronních uzlů na časové vlně kolektivní existence = osudovost života v širokých nadčasových rámcích dané inkarnace (karma).

 Tyto aspekty jsou teoreticky hodně obtížně vstřebatelné - jejich pochopení je důležité pro posuny systémových šablon chápání světa a života. Není nezbytně nutné vnímat principy a rozumět jejich logice a symetrickým vlastnostem - naše vnitřní cítění je nastavené na konkrétní "sady" vědomostí o světě, který nás obklopuje a kterého jsme součástí - hladina kolektivního vhledu (souborů konkrétních sad vědomostí) do oblastí podstaty existence je ale už hodně vysoko a i když nechápeme všichni, existuje velké množství lidí, kteří s těmi aspekty, které v Infonice popisuju, celkem lehce pracujou - v oblasti řízení ve firmách, v oblasti modelů výuky a taky ve vztazích uvnitř svých rodin a přátel...

 Souhrnně lze tedy konstatovat, že kompozicí nekonečna  je fraktalita uspořádání vrstev informačního pole a praktické využití jejích principů je přímo úměrné schopnosti vcítění se do každého přítomného okamžiku, který projde naší mentální denní (vědomou) pozorností...tady dochází ke zpracování informačního toku z navnímaných vrstev a tady se prosazuje další strukturální vlastnost informačních celků - jde o POLARITU = efekt schopnosti emocionálně zpracovat potenciál duality a generované emoce vnořit do procesu fraktality - je to energie pro udržení potřebné dynamiky pohybu vrstev informačních polí a pro udržení potřebné úrovně automatizace skládání jeho vnitřního prostředí...

 POTENCIÁL DUALITY je součástí každého "tématického" segmentu zdrojové matrice vědomí  a protože naše bytostná podstata je fragmentem jednotného pole matric (informační mřížka), tak i nás se týkají aspekty projevu té primární duality... jsou generátorem variability existence, kterou obecně nazýváme nekonečnem vesmíru.

 Mapa Iťingu

 Morfologie hexagramů

 Zdrojová stránka schématických obrázků : Galerie Kunke Kwasmann

 Diskuze a komentáře k tématu na Facebooku

 kompozice-nekonecna.jpg