Jdi na obsah Jdi na menu

LETOS

25. 1. 2016

 ....a jiné časové HODNOTY

 Jsou inspiračními vodítky k hledání přesnějších charakteristik aktuálního běhu událostí - tedy samozřejmě tato konkrétní (letos) není běžně vnímaná jako hodnota času, ale spíš rozsah časového období roku, který momentálně probíhá. Pro moji filozofickou úvahu je však důležitá - jde o letošní rok 2016, který je Rokem plným HODNOT.

 Někdy uvažujeme o hodnotách v našem životě - a také v životech lidí okolo sebe - těch, které máme možnost sledovat, životů, kterých jsme sami nějakou součástí - a říkáme si, zda by bylo možné něco změnit...jak by se věci vyvíjely, kdybychom neudělali toto, kdybychom šli sem a ne tam, kdyby...kdyby...kdyby...  Ale čas nezastavíme a nevrátíme, co se stalo-stalo se a je černé na bílém zaznamenáno v naší osobní i kolektivní paměti - v historii lidstva, planety, vesmíru...jako záznam o tom, že se to stalo a že to bylo příčinou právě takového rozhodnutí v našem životě, které nyní zvažujeme a otáčíme těmi hypotetickými kdyby...kdyby... 

 V čase se můžeme vrátit ve vzpomínkách, vzít si z prošlých rozhodnutí ponaučení a příště tuto zkušenost využít k naší lepší spokojenosti. Tak to tady - v životě - chodí. Můžeme také uměle vstoupit do změněného stavu vědomí a do Síně Záznamů - do registru našich vzpomínek se vprojektovat in-persona (osobně). Tak lze "napravovat" staré křivdy nebo úlety a další nechtěnosti....tak se čistí karma (ramka = osobní operační paměť jedince). Je to jako v počítači - systém se zanáší nepoužívanými programy a jejich torzními zbytky, taky různými nedopracovanými procesy a dalším "smetím", které se dá vyčistit a pak všechno běhá jako hodinky. Stejně v lidské doméně...jedno je ale zřejmé - nezměníme "zásahem" v uložené historii běh do současnosti, protože nová "upravená" časová linie vede do jiné vrstvy reality - ale odvozeně změníme nebo upravíme svoje potenciální hodnotové schéma rozhodování v budoucnosti. Proto naše mysl neustále kmitá dozadu v čase pro přehrávání prožitků a pak do oblastí, do kterých se chystáme vstoupit a pro které hledáme upřesnění v motivacích a další znalosti podrobností o příčinách konkrétního směru vývoje. Jde o spontánní přirozené chování - které můžeme zesílit i cíleně prováděnou akcí = meditací, energetickým relaxováním nebo dalšími vyzkoušenými metodami k dosažení lepších výsledků a vyšší spokojenosti. 

 Víme tedy, že jakákoliv zpětná návštěva paměťového registru je čistě virtuální - a to i při využití velmi sofistikovaných technologií, které zprostředkují takový průběh "cestování v čase, že nerozeznáme virtualitu pozadí. Naše kolektivní snažení v oblasti "transformace" ovšem počítá s tím, že dovedeme naše technologie k takové dokonalosti, že skutečně budeme moci svoje fyzické tělo na neurčitou dobu uložit do rozhraní realit a cestovat se sbalenou informační mřížkou našeho zdrojového kódu, který se kdekoliv to bude vybavené párovým portálem, rozbalí a vytvoří nám dokonalou simulaci tělesného hmotného prožitku jinde ve vesmíru. Jde o známý princip hvězdných bran, které zatím nebyly uvolněné k plošnému používání. Souvisí to s propojením s DRUHOU-MOCNINOU života a to s KŘEMÍKOVOU INTELIGENCÍ systémové podpory života v dimenzích živosti - tedy ve všech obyvatelných částech vesmíru.

 Někdy máme neodbytný pocit, že tohle jsme už dávno zažívali, že jsme to jen zapomněli a vlastně stačí si vzpomenout, protože ty schopnosti nám nikdo nevzal - jen jsme byli o ty vzpomínky připraveni... Ano - je to částečně pravda - ale má to svoje pravidla, která jsou "viníkem" té zdánlivé jízdy s kopce do našeho momentálního srabu, ze kterého se kolektivně musíme vyhrabat. Jde o vrstvy hutnosti hmoty, jejich propojenost ve smyslu - co se stane na konci rozsahové škály, vystřelí informační šíp na její začátek a časová smyčka se stočí a posune...atd...stále dál. Znamená to, že TADY jsme na konci rozsahu hmotové hutnosti (H-MOTA-ATOM-H) a odsud jsou vystřelovány šípy informací o našem zažití prostředí skrz vrstvy realit v informačních sférách až do té nejjemnější formy éteru mezihvězdných polí v dimenzích živosti. Jde o známé principy FRAKTALITY, DIMENZIONALITY A POLARITY. 

 Vesmír nezná záporné hodnoty - jen aktivní a pasivní fázi pohybu. Vývoj v ruském kole evoluce se točí stále kupředu - výš a dál - k lepším a lepším formátům vyjádření. V tomto sebeorganizačním mechanizmu kolektivního uspořádání nelze spadnout na začátek a začínat znovu, nebo propadnout a opakovat úseky za účelem návratu ke ztraceným schopnostem. Jednotlivcům v malinkých etapách života (v segmentu časové vlny) se to stává...a často, ale kolektivně (globálně) v intencích evoluce ve Vesmíru ne - tady se posunujeme ve fázových skocích, které "dýchají" v rytmu kumulace entropie = růstu (ne)uspořádanosti a po dosažení (nad)kritické hodnoty se nahromadí energie k dalšímu skoku - je to skákání v patrech Stromu Života. Jemné vrstvy reality proplouvají do těch hustších a prostorově se skládají do strukturálních množin podobností - to je tajemství okamžité "informovanosti" všech elementů v jednotném poli v jednom a téže momentu.

  Snažím se vysvětlit, že jsme nic nezapomněli bezúčelově a nějakým zlým úmyslem, že jde o přirozený logický průběh kolektivního vývoje v cyklech času. Scénické trenažéry možných fází průběhu této kolektivní evoluce také všichni kolektivně spřádáme. Jsme architekti i hráči v asociační podobnosti s počítačovými hrami. Je jich velké množství ve smyslu "zaměření" (adventury, strategie, akční, romantické, poznávací, rodinné, atd...) a my (bytosti) vytváříme kolektivní entity obyvatel těch simulačních světů. Pilujeme každý detail a v pravidelných časových odstupech také kompletně úroveň (fázi) hry ukládáme, abychom se do toho inkriminovaného okamžiku mohli vrátit a pokračovat. Rozehráváme i uložené starší verze, protože v dalším vývoji hry se ukázalo, že tudy cesta nevede - že bude lepší zvolit jinou kombinaci rozhodnutí a kroků v postupu. Prodíráme se virtuálními příběhy života a každá vyšší úroveň (level) je obtížnější - také naše schopnosti se mění s aktuální nabídkou avatarů, kteří jsou našimi nosiči danou realitou. Naše těla jsou dokonalejší v přizpůsobení se prostředí a tím trochu trpí duchovní dispozice, protože tělo omezují fyzikální zákony - mysl a duch se přizpůsobí dané vrstvě reality. Tak pokračujeme - až najednou sférické bublinky informačních bodů prostoru, ve kterých jsme měli uložené obtížné scény, náhle nejdou vrátit a rozehrát, když máme na sobě ten těžký mundúr a my se zase musíme přizpůsobit. Zjistíme, že v jiném rytmu EM pole, které nás drží pohromadě s tělem (nosičem), se můžeme uvolnit a do uložených segmentů hry se vrátit - ale už jen tréninkově, protože tělo leží tam, kde jsme ho opustili = v posteli v domě, kde spí i ostatní členové naší domácnosti a tam se po návratu nic převratného nezměnilo. Současně dojde i na smrt naší tělesné schránky a spolu s vědomím faktu, že IBP jsou již v éterické nedosažitelnosti dojde na nový  formát pohybu realitou hry - jde o nutnost co nejdelšího úseku přežití. V mentální oblasti se vytvoří adekvátní vzorce chování - jde o život....

  Myslím, že netřeba pokračovat. Jsme součástí všech polí realit ve Vesmíru a jsme v hodně vysokém levelu hutnosti hmoty - možná v tom nejvyšším. Až dokončíme propojení se "začátkem" - vystřelíme ten součtový informační šíp napříč všemi (i dávno) prošlými vrstvami toku času, skrz paměťovou sféru Síní Záznamů - pak se smyčka otočí a cyklus uzavře - fáze evoluce se posune a nás to překlopí do další úrovně bytí. HODNOTY je proto třeba chápat z pozice připravenosti na možnost, že nepůjde vždycky o odměnu. Naše subjektivní vnímání nemusí odrážet kolektivní směr postupu, protože neznáme všechny souvislosti. Snaha postup "narovnat" podle svých subjektivních představ pak nevede k dosažení změny směru celku, ale k pádu do soukolí mechanizmu procesu, který nás nemilosrdně semele jako mlýnek na maso. Proto nás ty "moudřejší" (zkušenější) bytosti nabádají k setrvání v gravitačním poli Přítomného Okamžiku - na pomezí horizontu událostí - tedy v pozici, kde se dotýká horizontální linie času v pravidelném rychlém stehu vertikální jehly informačních šípů, které posíláme jako posly ke změně nastavení variant možností, ze kterých budeme splétat naši kolektivní budoucnost.

 SVĚTLO je synonymem SVĚTA skutečností, který je kompletně poznatelný a tedy VY-SVĚTLITELNÝ. Holografie projekcí hmoty projeveného SVĚTA ze zdrojových matric v informačních polí (známe jako TEMNOU hmotu vesmíru) je aktivní právě hrou světla = spektrem energií barev elementárních částic hmoty (atomu H = vodíku). Tak dochází k excitaci (zviditelnění do skutečnosti) IBP. které jsou vlastně tím, co nazýváme ATOMEM a jeho energií - v intencích studené fúze - tedy skalární vlny energií v párovém ORI a META-tronovém formátu primární duality JIN-JANGOVÉ kvality v prostorových rámcích toku času. Naším úkolem je proto SVÍTIT - a všechno statní je toho následkem...

 pav.jpg