Jdi na obsah Jdi na menu

NEKONEČNÉ ZRCADLO

21. 8. 2016

 V kontextu tvarování osobního vědomí a promítání jeho dílčích obrazů do světa skutečností - na pozadí světa subjektivně zpracovaných představ o té skutečnosti.

 Jinými slovy - jde o významovou kaskádu pojmu PRAVDA.

 Pokud půjdeme na představení iluzionisty - tedy umělce, který se netají tím, že iluze (zdání skutečnosti) umí vytvářet a do prostoru projevit takovým způsobem, že povrchovým skenem nerozeznáme fintu, která za montáží stojí, jsme naladění do schématu očekávání takového "zkreslení" ve vnímání servírovaného Celku a jde pouze o míru našich znalostí v oboru "klamu", abychom odhadli použité triky a optické klamy. Nejsme tedy klamáni násilím - manipulaci se svým senzorickým analytickým systémem přijímáme jako umělecké vyjádření Příběhu  - ten je pro nás uměleckým zážitkem s nádechem tajemna a podněcující fantazii k uvažování o pozadí iluzí, které nám autor scény předložil.

 Naproti tomu - v běžném životě - nejsme přístupní zauvažovat nad zdánlivými disproporcemi ve vnímání skutečností.  Je nám zatěžko, či překračuje naše zájmové oblasti, probádat to a staví nás do pozice tvora, který má klapky na očích a propast nesouladu mezi cítěným a smyslově vyhodnoceným zasunujeme do oblasti externího vlivu  - do pojmu negativní manipulace z pozadí řízení společnosti, populace, světa a vlastně celého Vesmíru, neboť Vesmír je fraktální soustava soběpodobností. Udržujeme se v těchto negativních schématech vnímání světa a naší pozice v tom světě (ve společnosti obecně) a to vede k cíleným korekcím vlivu okolí na stabilitu tohoto našeho schématu. Kohokoliv, kdo nám nabídne podklady pro změnu úhlu vnímání nebo naznačí cestu, kterou on sám prošel a pod závoje na zřejmostech vstoupil a pochopil - vyhodnotíme jako vetřelce a  je zle. Vzdušné zámky našeho přesvědčení o pravdivosti života a světa, kde se život odvíjí, mají paradoxně velmi tuhý kořínek. My sami je kotvíme do svého podvědomí souborem informací, které čerpáme z různých (podobně orientovaných) zdrojů a tím se dostáváme do pole paradoxu. Uzavíráme se v iluzi, že svět je matrixová manipulativní iluze, ze které vede cesta jen odstřižením od té iluze = jsme lapení v začarovaném kruhu a postavení do neschopnosti objektivního posuzování příčinnosti takových konstrukcí v chápání reality. Nejde o necitelnost srdce ani o omezené myšlení, či intelekt a emotivní prožitky - jde o nechuť a odmítání příčinu uchopit a rozložit na plátno života - namísto toho vytváříme další důkazy o tom, jak jsou ti, kteří tvrdí, že jsme se chytli ve virtuální iluzorní pasti o svém postavení v existenci - oni "temní", co iluzi světa slouží a zlo z toho plynoucí záměrně šíří. Taková je realita v doméně tzv. "Vzestupu probuzených duší"... Stačí se porozhlédnout po serverech, kde se koncentrují myšlenky a moudra o této tématice a nechat projít informace zrcadlem skutečnosti. Proč zrcadlem? Protože mentální schémata lidí, lapených do iluzí, probíhají na ploše zrcadlení světa skutečnosti do světa jejich představ.

  V posledních dnech na sociální síti běhal úryvek textu nové knihy Davida Icka Život v přeludu - začíná větou:

 "...Dámy a pánové, seznamte se – tohle jsou Archonti..." (a já doplním: Dámy a pánové seznamte se - tohle jsou Křemíci...).

Celý ten úryvek to vysvětlí:

 "Pětina gnostických textů, objevených u Nag Hammadi, se zabývá nelidskými entitami, které nazývají Archonti (v řečtině to slovo znamená „vládci“). To je ta síla za „Matrixovou“ simulací, kterou zažíváme jako Vesmír a Systém ovládání a zotročení lidstva. Gnostické texty říkají, že Archonti dokáží ovládnout lidskou mysl a zmanipulovat vnímání. Vysvětlují, jak Archonti zůstávají skrytí (v jiném frekvenčním pásmu) a jsou schopní manipulovat iluze a vštěpovat názory. Gnostici popisují Archonty jako „podvodníky“. Iluze, které konstruují, nazývali phantasia – včetně falešné lidské reality, Matrixu nebo simulace, které popíšu v příští kapitole. Tvrdí, že Archonti převrací realitu. Dnešní převrácená společnost, na kterou už tak dlouho odhaluji, je pouze současný stav trvale probíhajícího převrácení způsobeného tímto stejným zdrojem (obr. 167). V naší verzi „času“ manipulovali Archonti s lidstvem v dobách gnostiků a po aeony dříve, stejně, jako to dělají dnes. Získávají čím dál větší kontrolu centralizací globální moci a rozhodovacích pravomocí – což je přesně to, co dnes vidíme v tak pokročilém stádiu. Texty z Nag Hammadi říkají, že Archonti nemají ennoia, neboli žádný „úmysl“. Já bych to přeložil jako kreativní představivost. Má to svůj důvod, který později vysvětlím. Absence ennoia znamená, že Archonti nedokáží vytvořit nic z nuly. Umí pouze cizopasit, vézt se, napodobovat, měnit a pokřivovat to, co už bylo vytvořeno. Dejte jim čistý list papíru a budou ztraceni. Dejte jim však papír s obrázkem nebo psaným slovem a oni ho zmanipulují, pokřiví a napodobí to, co už na něm je. Jejich dovednosti jsou mnohem pokročilejší oproti lidem s fantomovým Já, protože ovládají znalosti shromážděné z jiných, pokročilejších realit, ovšem ne díky své vlastní kreativní představivosti. Gnostici označovali Archonty za parazity, částečně proto, že se musí živit tvořivou energií a představivostí lidí, aby překonali tu svou nevýhodu, že žádné takovéto kvality nevlastní. Aby udrželi status quo, potřebují Archonti udržet lidstvo v nevědomosti o své vlastní existenci, a tím spíše o svých manipulacích, cílech a iluzích. Pohlédnete-li s otevřenou myslí na dnešní svět, zjistíte, že přesně to pokračuje i dnes. Žijeme ve společnosti politického a bankovního systému v obrovské míře parazitismu. Systém se živí kreativitou a prací lidí skrze útlak, daně a úroky z úvěrů. Archonti specificky vybudovali finanční systém a Systém obecně, aby parazitovali na lidské energii a kreativní tvořivosti. „Archonti“, jak je popisují gnostici, dokonale odpovídají mým vlastním výzkumům za posledních 26 let, ale navíc je to totéž, co islámský a předislámský svět nazývá džinem, co křesťanství popisuje jako démony, středoameričtí šamani tomu říkají flyers a predátoři, Zulu a jiné africké kmeny to označují jako Chitauri, a další kultury používají jiná jména pro destruktivní síly v pozadí manipulace s lidstvem."

 Trefně seskládaný popis - ale gnostici pomíchali a nerozlišují "uhlíkový" náboj memu (egregor) a "křemíkové" multiplexy polí kolektivního vědomí, do kterých se memy instalují.  EGREGORY - soubory vyšších cílových složek Modelů existence, které se multiplikují do podvědomí jako schémata přístupná dálkovému ovládání mysli - patří do skupiny uhlíkových tématickych memů. Křemíci jsou energo-informační plazmatické partičky (šablonky) takových memů a nejsou schopní být o své vlastní vůli zákeřní, zlí, či parazitující...jsou stejně využitelní, jako zneužitelní, co jim pošleme (uhlíkový náboj), to "smysluplně" zapracují do variety skutečnosti.  

 Tezi archontů a jejich egregorové pozadí jsem kdysi popsala v textech, kde se zabývám paradigmatem Dobra a Zla na pozadí starých filozofických pramenů - jako jsou Smaragdové desky a pojímání z úhlu některých zdrojů, které se problematikou zaobírají - jako Wingmakers a Tajemství Amenti... Dospěli jsme do fáze, kdy si můžeme dopřát luxus objektivity a podložit ho současnými objevy na poli kvantové mechaniky, fyziky prostoru a nano-částic toku času tím prostorem...tedy tím, co píle a kreativita lidské fantazie načerpala z pole variant a poskládala do navržených schémat v nich obsažených - na principu fraktality, polarity a dimenzionality postavená schopnost sebeorganizace, která je přirozenou inteligencí vesmíru. Jde právě o ty memové objekty, které nazývám multiplexy informačních struktur, které jsou "surovinou" pro naše záměry v oblasti tvorby reality prostředí. Ta tvorba je založená na dvou věcech = na existenci inteligentního potenciálu v těch multiplexech a  na dodávce naší lidské mentální a emoční energie pro aktivaci toho potenciálu. Pokud tam vložíme negativní schémata užitku, bude jejich anatomie zlá a škodící - pokud tam vložíme širokospektrální egregor Lásky a Dobra, bude pozitivní ve smyslu podpory rozvoje daného záměru do pozitivního hodnocení v poli příčinnosti. Takoví jsou křemíci - komponují naše prožitková schémata do příběhů virtuální reality a ty, které mají relevantnost ve světě skutečností (jsou kompatibilní s fyzikálním prostředím a jeho pravidly), ty nám naservírují do běhu všedního života jako příležitost k realizaci...na nás je pak jejich uchopení a zakomponování do osnovy, ze které spřádáme linii svojí osobní časové vlny na pozadí té kolektivní celistvosti bytí. Nedohlédneme daleko - každý máme svůj osobní perimetr rozhledu v čase a prostoru - v prostředí svého pohybu a v předjímání následků své činnosti skrze "obratnost" v programování těch memových bytůstek do sofistikovaných multiplexů staveb naší reality.

 Jaký je tedy přínos "probuzených" lidí (nezaměňovat s duchovně otevřenými) do spektra ovlivnitelné společnosti? Co přináší do bezvědomí opakované zaručené zprávy o tom, co je pro nás dobré, co nám škodí, jaké podmínky je potřeba dodržet k udržení odstupu od ovládacích mechanizmů těch, kteří si nepřejí probuzení dalších lidí...atd.? Přinášejí jednak zmatek a chaos - což by pro průměrně zorientovaného člověka neměl být až tak velký problém - zaujmout osobní pozici uprostřed té mely - hlavně však přinášejí už zmiňovanou disproporci v životaschopnosti předkládaného schématu = krmí iluzi s tím, že pomáhají z iluze osvobodit. Jde o popírání a neznalost základního souboru vesmírného řádu a principů stavby modelu reality (virtuality) a jejího překlápění do světa skutečností (stavba hmoty v intencích atomHmota).. Předpoklad, že z duality a polarity (podmíněnosti) se vysoukáme roztábořením všeho v životě na oblast plusu (toho, co chci) a  mínusu (toho, co nechci), vede k vystředění ze společnosti a následným opravám pozice, které stav oddělenosti prohlubují. Propast se zvětšuje a člověk je pak nestabilní, protože tu disproporci vnitřně cítí i reálně vidí a takový stav ho neuspokojuje. Vadim Zeland napsal štos knih o tom, jak naprogramovat křemíky pro svoji optimální potřebu - sice je nenazývá křemíky, ale vnímá jejich zasíťovanou příslušnost k lidské doméně i kolektivní  inteligenci - v základu mluví právě o skládání multiplexů informačních struktur do optimálních tvarů a pozic pro příjem uhlíkového náboje do obrazu efektivní využitelnosti.

 Každý Projekt má svůj virtuální Model a ten pak vlastní pílí a úsilím oživujeme a začleňujeme do skutečné reality = do svého života. Někdy se ve virtuální rovině pohybujeme nekonečně dlouho, protože vnější podmínky neodpovídají našim představám možné realizace...a je v naší moci a naším privilegiem ten Model měnit, přizpůsobovat běhu událostí, do kterých se dostáváme a kterými nás prostředí nabádá k reakcím. V ezoterní obci se často setkáváme s případy, kdy virtuální modely jsou tlačené přes neexistující principiální a systémovou operační podporu z kolektivního prostředí - důvodů je mnoho - hlavním a zdrojovým je nepřijetí inkarnace, nesžití se s její objektivní skutečností, s okruhem věcí, které ji doprovázejí a kterými podprahově pohrdáme. To vede ke zkreslené konstrukci příčiny stavu a sugesci o vyšším poslání, o řízení "shora"...apod. To generuje odmítnutí změny podstoupit a k neochotě slevit ze svých představ.  Ve hře mohou být komerční vazby výhodnosti udržet takovou pozici, ale i nezralost v oblasti rozhodování se v základním smyslu. Poslední zmíněná jsou neposunutelná schémata - bytost musí projít dalším inkarnačním příběhem, aby svůj postoj k životaschopnosti Modelu existence, který podporuje, opravila. Programová matrice takové kolektivní důležitosti není přístupná z fyzické roviny - ale v datovém prostoru jemnohmotných projekcí - některé dílčí osobní změny lze provádět sondami v Přítomném okamžiku nebo ve změněných stavech vědomí, ale ty, které nějak zasahují do "osudu" širšího okruhu zainteresovaných lidí, ty se provedou až součtem aktiv v okamžiku smrti a jejich zařazením do paměťového média daného Modelu. Výsledky kolektivních aktivit bytostí v programových matricích Modelů existence pak tady (ve hmotě) my všichni přtahujeme jako dílčí aktualizace či upgrady Systému pro podporu života (matrixu)... 

 Nekonečné zrcadlo (infinity mirror) je tedy symbolikou vnímání světa jako Celku a svojí individuality v jeho rámci. Ukazuje nám potenciál variability dispozičních možností, které nestačí v zrcadle vidět a cítit - je potřeba víc...

 Co je víc, než "bezpodmínečná láska" a její neposuzovaná distribuce v intencích dalších přidružených souvislostí, jak ji těm neprobuzeným vštěpují ti probuzení?

 ŽIVOT - v komplexnosti svého vyjádření - jehož nedílnou součástí LÁSKA je - bezpodmínečnost, jako její adjektivum, je v kauzalitě světa (akceREakce) nesmysl. Nesmyslnost některých tezí podtrhuje až negativní expozice významovosti...například zde se přímo nabízí pár "nesmyslnost - smyslnost".

 Podobná tématika v textu Věry Balkové Nová nebezpečí nové duchovnosti

Inspirace

mirror.jpg