...je princip "vnucování" nějakého stanoviska, názoru, či mentální konstrukce jinému člověku, skupině lidí, nebo dokonce celé společnosti za účelem nějaké formy "zisku".

 Jde o zkrácený definiční rámec starých vzorců chování v novém systémovém pozadí. Vlastně je to jednotný název pro velkou skupinu nešvarů v komunikační a mediální zóně sdílení a výměny informací. Problematika je souborem negativismů, které obecně přijímáme s nevolí a nedůvěrou - mají pak určitou vlastnost pokazit naše soubory základních zkušeností ve smyslu vstřícnosti přijímat. Následkem bývá nějaká forma stihomamu - za vším vidíme manipulaci, snahu o vykořisťování a podobné nebezpečné fenomény, kterým se snažíme vyhnout. Snižuje to pak naši míru objektivity v analýzách přicházejících informací o dění v prostředí kolektivu společnosti a vytváří tendence se od "podezřelých" zdrojů oddělit a nenechat se takovým "svinstvem" zahlcovat. Souběžně s tím nehmotným pocitem ale jde tvrdě reálně existující aspekt vlastní nekompatibility s daným prostředím - vytváříme sami nátlakové situace svým sklonem k obecné nedůvěře v cokoliv a tím se separujeme, protože blízcí nás přestanou respektovat jako možného parťáka v konfrontaci s jejich úhly vnímání situací.

 Jde o rozšířený vzorec interakce lidí hlavně ve sféře sociálních sítí a různých diskusních fór - kde kvetou ty nejvypilovanější variace parasitingu = parazitování na důvěřivosti lidí s otevřenými srdci a zneužívání jejich touhy po poznání v oblastech, které se vymykají oficiálním studijním a vědeckým oborům. Je určitým znakem současných procesů "probouzení" ducha, že různí filutové mají zato, že jsou probuzenější a ti, kteří jsou tzv. "pozadu", jsou povinní tyto v předních liniích podporovat - energeticky, hmotně, emocionálně, i na svůj vlastní úkor a ke své vlastní škodě. Pokud parasiting-aktivistovi jeho taktika nevychází, je pak útočný, mstivý a někdy možná i nebezpečný. Jde o excitaci "super-EGA" do pozice sebestředné spirály - ta se točí sama do sebe a končí totálním zhroucením všech domečků z karet, které si takový člověk okolo sebe postavil. Výsledkem je tvrdý pád do tvrdé reality - znám lidi, kteří vytrvale padají a vždycky ještě najdou nějakou fintu na svoje okolí, které jim poskytne prostředky k vybudování nové sebestředné spirály duchovního ega...takto se v hyperbolách kauzality života potácejí dlouhá léta a přestože jim prostor nabízí mnohé cesty ven ze začarovaného kruhu, oni svůj stín nepřekročí.

 V makro-světě se stejný fenomén projevuje obdobně - a momentálně hodně intenzivně. Souvisí to s kolektivně vyšší propojeností v oblasti informačních polí - všechno už díky internetu a technologiím běhá v reálném čase a nic nemá velkou prodlevu - "boží mlýny" dokážou semlít v jednom okamžiku - jde o potřebu přesnějších definicí vlastní pozice v toku událostí, v rodině, v partnerském svazku, ve skupině spolupracovníků i v perspektivách směrů, kterými se ubíráme a které můžeme v nějaké různě vzdálené perspektivě dopředu předjímat a předvídat. V systémovém souboru programů, kterými se řídí tok našeho uvažování, jde o karmickou rezonanční vlnu, která se již nebude přelévat do budoucích inkarnací nebo obdobných projevů existence - spějeme do formátu "co si navařím, to si taky sním" - a to okamžitě. Je to proto, že se propojilo centrum mysli (racionálního uvažování) s centrem intuitivního pocitového vnímání souvislostí = následků našeho počínání.

 Jestli se snažím na někom aplikovat parasiting - vnucuji mu promyšlenou strategií svoji vůli za účelem získat (přijmout) víc, než je daný objekt ochotný dát, co překračuje jeho možnosti nebo už není v jeho silách poskytnout - pak by už u většiny jedinců mělo nastoupit automatické spouštění prožitku scénáře svědomí - to znamená s plnou silou bolesti, strachu i dalších emocí, které naše parasitingové jednání vyvolá ve svém důsledku u postižených lidí. Jestli se, byť nevědomky, pokoušíme někomu ublížit a on jako reakci na naše chování použije po realizaci našeho záměru slova: "Ať za to shoří v pekle", tak si ono peklo v nějaké formě a intenzitě doopravdy zažijeme ještě než danému člověku ublížíme. Na první pohled se to jeví jako paradox, ale je to retrospektiva mentálně aktivovaných vláken časové linie, která magneticky "skočí" do oblasti solárního multiplexu srdce, kde se manifestují možné vize budoucnosti v horizontu událostí. Prožitek té vize je pak naší stimulací k zaujetí momentálního stanoviska = ano, půjdu do toho i když je to sviňárna - ne, za tuhle cenu to neudělám. Pak bude záležet, jak tlustou hroší kůži máme na svém svědomí, protože při pokračování se prožitek zintenzívní...až kam to půjde. Vypadá to drasticky, ale jinak se starých nešvarů v soužití nezbavíme a také tato forma karmické rezonanční vlny již odpovídá transformaci člověka do podoby Člověka galaktického - o kterém hodně často píšu a jehož kompletní charakteristiku najdeme v textech Honzy Koňase. Je to přirozený posun v systému morálních hodnot a norem, které budou vycházet a u velkého množství lidí již vycházejí - z logiky rovnováhy vnitřního nastavení osobní úlohy v rámci lidstva a její aplikace do světa skutečností v linii kolektivního času.

  V dalších posunech do komplexu propojení mysli, srdce a informačních vrstev polí paměťových sfér globálního vědomí (aktivace vzorce ARIA) se na tyto staré zbytky mentálních šablon v prosazování subjektivního (privátního) požadavku = parasitingu - budeme dívat v objektivním náhledu - jde o nové formy práce s informacemi - tak, jak jsem některé způsoby nastínila v úvodu do Infoniky. Znamená to vnímat informace v jejich symetrickém potenciálu a snažit se je v maximální míře zařadit do asociační řady  - spárovat synchronicity do množin kořenových podobností na bázi fuzzy-logic systému, kdy emoční zabarvení reakce na obsah a intuitivní pocity vnímané z pozadí záměru člověka, který informační celek nasdílel nebo interpretoval, nám bude sloužit jako další hodnotící parametr při práci s informačním tokem - to znamená, že bude nedílnou součástí všesměrového posuzování obsahu v intencích jeho dalšího využití.

  Tento fakt je také důvodem, proč jsem toto téma otevřela - setkávám se totiž velmi často s různými zbytečně silnými emocionálními reakcemi na komentáře nebo zprávy, co evidentně nesou pro čtenáře (posluchače) jiné sdělení, které často kvůli adrenalinu a jiným hormonálním kolapsům nevidíme a proto prošvihneme. Vždy totiž jde o směnu - zisk je vzájemný a HOD-NOTY nemusí nutně doprovázet pozitivní vjem - informace nemají nikdy záporný charakter, přesto, že naším konečným pocitem bude zklamání nebo pocit ublížení... Povznést se nad "zkreslující" optiku osobní kvality efektu přijímaných informací v kontextu známých událostí je vyšší forma empatie - nikoliv nedostatek citu nebo chlad emočního projevu, jak se někteří lidé domnívají. Tyhle "vlaštovky" zatím zaznamenáváme ve společnosti spíš sporadicky a výjimečně - i tak ale už existují a budou víc a víc znakem našeho běžného chování.