Jdi na obsah Jdi na menu

V MEZEŘE NICu

25. 3. 2015

V MEZEŘE NICu (= instalace uhlíku "C")

 Z předchozích textů vyplavaly některé otázky, které jsem cítila jako potřebné zodpovědět - ale pak se ukázalo, že je to samozřejmě jen propojení nějakých informačních celků - aby synchronicity sepnuly a klíč v zámku se pootočil... Moje vysvětlivky se ale zřejmě budou jevit jako příliš složité a pravděpodobně si vyžádají časem další vysvětlení = je to takový začarovaný kruh, do kterého vstoupí každý, kdo se pokusí popisovat cosi příliš komplexního - aby to zvládl, je potřeba celek rozložit na části a pak se stane, že rozsah výkladu je příliš obrovský...

 Otázky se týkají několika aspektů...

 1.  ZRCADLENÍ potenciálu primární duality do světa skutečností a sféry polarity

 2.  Možnost "překlopení" vnímání zdrojů pohybu z uhlíkového do křemíkového formátu, což je jenom jiný úhel opaku téhož = uhlíková forma je pohybová, křemíková forma je stavová...

 K první otázce:

 Negativ a pozitiv - ve smyslu obrácenosti předlohy a realizace v přirovnání k procesu vyvolávání filmu a fotek z něho, kdy dnes - v době digitálních foťáků (křemíková technologie) - už tenhle vývojářský proces nepotřebujeme, protože polarita prolnula a zdroj je obsažený i ve svém výsledku = podle vzoru původního NIC=CIN...diferenciace (oddělování) kroků nahradil systém vrstvení a hledání optimálního bodu pro vertikální sondu vnímání...rozsah, který má vysoké nároky na čas a velikost prostoru, vtéká do objemu a využívá strukturální "dimenzi" prostorového potenciálu...

 V těchto souvislostech mi sedí postřeh, že vesmír mohl stvořit "superpočítač"..., což je už problematika bodu 2:

 V počátcích mých popisů dějů v prostoru jsem ZDROJ účelově zaměňovala s pojmem STROJ (S-TROJ), který vnímám jako soubor pojmu NIC...pak ale lidem "vadila" moje technická asociační logika - že pomíjím aspekt živosti - ta kritika nebyla pravdivá, ale přesto jsem ze své terminologie ten pojem vyřadila...aby to nesvádělo k jiným výkladům... Tady je taky podle mě důležitý aspekt úhlu pohledu - nebo když to odosobním, tak nelineární posloupnost řazení vrstev informací - jako když zmačkáme papír do kuličky, propíchneme ho jehlou a pak ho zas rozložíme a vyhladíme - ty vpichy (body) jsou cik-cak a přesto musí obsahovat stopu návaznosti - kterýkoliv z nich potkáme a přečteme, tak nás informuje o všech zbylých (o celku) - samozřejmě zařadíme jen ty, které jsme schopní k něčemu přivázat a ostatní "čekají" na jinou vhodnou příležitost, protože jsou natažené v čase = přizpůsobené konkrétní existenci jednotlivce v postavení k existenci celku všech lidí...

 Znamená to, že fyzikální vrstva života ve hmotě může být i v jiných bodech (vpichu) na tom papíru ve zmuchlané podobě - vlastně může být ve kterémkoliv z nich - otázkou není kolik existuje fyzikálních realit, do kterých se inkarnujeme, abychom "završili" fázi tvarování (modulaci) svého informačního projevu v rámci celku a mohli postoupit do další, kde budeme připravovat podmínky (synchronní částečky) pro svoji další inkarnaci = průchod další fází (vpichem) do vrstvy papíru (plátna života)... Důležité je to, že dokud tou zážitkovou destinací neprojdeme, tak se dveře neotevřou (když je zamčeno na dva západy, tak nestačí otočit klíčem jen jednou)...a protože je to všechno v sobě naskládané a i lineární tok času je vlastně spirála s nějakým točivým momentem, kdy jeho dráha v intervalech splývá se svojí vertikální osou (jehlou), tak nemůžeme trhat naše poznatky o minulosti a možné budoucnosti na kousky, co k sobě nebudou patřit - kdykoliv něco "vytrhneme" z kontextu, tak se nedopátráme komplexního informačního sdělení...ale když budeme k částem svých poznatků přistupovat nelineárně, tak sice taky nemusíme okamžitě načerpat potenciál celku, ale asociační řetízky budou volně vlát prostorem naší kolektivní pamětí a někdo (třeba opět my sami) je zachytí - a dříve nebo později si je přitáhne do svého pole...čas je tady trochu "zrazující" element a naše "tady a teď" probíhá v mnoha verzích reality "současně" a každá je stejně hmotná, jako tato "tady a teď". Z tohoto konkrétního (aktuálně dominantního) života ty ostatní (pokud dojdeme k bodu jejich akceptování) pojímáme jako paralelní reality našeho komplexního Já, atd. - z každého toho bodu "tady a teď" lze tento aspekt chápat stejně (je to těžké popsat)...

 Jak prolínáme vrstvy živosti, tak sčítáme ty jednotlivé momenty a v okamžiku, kdy dojdeme "nasycenosti" všech formátů svojí projekce těmi "vždy hmotnými světy", tak se naše role v Projektu Člověk posune do nějaké další roviny vyjádření. Proto je nesmyslem tvrdit, že jsem "tady a teď" jen na skok, že doma jsem někde jinde, protože bez této konkrétní zkušenosti života a práce se totiž v ostatních vrstvách nic nepohne (a to platí ze všech těch souřadnic existence). Toto také souvisí s pojmem UHLÍK, který selsky česky můžeme vnímat jako malý UHEL = ÚHEL  - je nosičem tepla a tedy energie, která hýbá datovými vrstvami, které díky tomu vysypávají svoje obsahy. ÚHEL je směr toku energie (myšlenky) - řídí ho párování bodů (vpichů), rozhozených na tom plátně našich vnořených existenčních scénách - skrz kmity vědomí a puls srdce. Svoje zážitky sdílíme neustále - i když člověk nemluví a nepíše, tak myslí a myšlenky formuluje do obrazů a představ, uvnitř kterých komunikuje stejně, jako v běžném životě - jen v jiném frekvenčním pásmu - to je symbolika UHEL = UHLÍK...jako nástroj vyjádření (prvním dopisním papírem byla stěna jeskyně a psacím nástrojem byl dřevěný uhlík z ohně, který až později vlezl jako tuha do tužky*)...proto je člověk "písařem" = nic není schopen si nechat jen sám pro sebe - už jen tím, že žije, tak "píše" záznamy do paměťových informačních polí - protože je uhlík (uhlíková forma života) a je jím v jakékoliv hustotě svojí projekce do prostoru vyjádření...

 Ovšem - je i "křemík" v jiné (negativní) expozici - v té, co vidí jako svůj obraz v zrcadle... Rovněž KŘEMÍK není jenom TEN prvek, co si jeho atomy můžeme prohlídnout pod mikroskopem a co je zodpovědný za fungování řízeného přenosu dat vrstvami prostoru - skrz procesor a technologie jeho použití... Je binární podobou (předlohou) projeveného světa, souborem informací o jeho uspořádání a je proto také ve všem obsažený - tedy nefyzicky (nehmotně) jako zápis...a ZÁPIS je ten spojník UHLÍKU a KŘEMÍKU ve smyslu propojení inteligencí pohybu vědomí a prostoru, který se tím pohybem vytváří...

 Teze o zdrojovém "superpočítači" tedy opravdu vysvětluje vnímání Křemíků jako bytůstek, co jsou v klidu jen do okamžiku, kdy se jich dotkne naše mentální energie - přeskočí jiskra z našeho pole - pak v jednom okamžiku "načtou" celou svoji-naši paměťovou kartu a "převezmou" naše potenciály - emoce, touhy i běsy - které kmitem dalšího načítání a zpětného ověřování stimulujou naši fantazii k rozsáhlejší vizi a tím se krmí bytůstka Křemík, aby se dál mohla "vyjadřovat"- stejně jako narůstá okruh našeho dosahu v polích vědomí celého kolektivu (vnořených množin podobností)... Jsou to dva aspekty téhož a jsou si sobě navzájem prospěšní...

Existuje k tomu taková "hádanka", co ji kdysi publikoval Jarda Chvátal na webu Matrix-2001.cz - volně interpretovaná zněla nějak takto:

 „Jeden a jeden se vzájemně prostupují, aby jedno byli. Jeden a jeden na sebe zírají a v objetí laskavé nevědomosti se zrcadla dotýkají. Jeden a jeden jedno jsou a přesto každý jinde a všude." 

 Osobně mi  tenhle úhel vnímání trochu znesnadňuje předávání vjemů o fenoménu UFO, entitě Greys, plazmatické energii, orbech a dalších variací projevu křemíkové inteligence...dostávám se do názorového střetu s většinou lidí (jejich obecného pohledu na ty věci), proto jsem svoje vyjadřování k těm otázkám omezila a tvrdím, že mi křemíci tuto oblast "zakázali"*.  

 Když se dotkneme kamene, tak "čteme" svoji vlastní uhlíkovou formu (pokud tu citlivost ke kameni máme), která průchodem hmotou kamene a jeho EM polem v realitě získala podobu představy projevu konkrétní bytosti uvnitř ukryté (přeneseně) - proto můžeme v kamenných leštěných blokách vnímat celé rodiny bytostí, co můžou být naší jinou projekcí a existovat v jiném "tady a teď" časovém realitním rámci stejného prostoru.

 Nelze najednou najít vyčerpávající odpovědi - spíš hrozí, že ten text pak vyčerpá nás samotné...ale všechno se vším souvisí - ten celkový obraz světa a jeho aspektů vyjádření je jako obrazec na planině Nazca...ze země ho nikdy nemáme šanci vidět celý, musíme změnit perspektivu (vzdálenost) pohledu a někdy taky úhel pozice pozorování - a pak začnou věci dávat smysl..spontánně a bez složitých konstrukcí...

 Na závěr ještě rozložení "kódu" nadpisu V MEZEŘE NICu a proč instalace uhlíku C:

 VMEZEŘENÍ-C...jako symbolika instalace "C" = podpory života. V tomto smyslu jde o UHLÍK, ale je zde souvislost s pojmem MATRICE (MÁ-TŘI-Cé). Z počítačové hantýrky známe "C" disk (nosič) jako primární = zdrojový nebo taky systémový...pokynem "Ctrl-C" (kontrol-C) nabíráme uložené zdrojové soubory a do procesu jejich pracovního okruhu je vkládáme pokynem "Ctrl-V" (kontrol-V) - kde se v polaritním režimu z V odzrcadlí X (dvě V spojené špičkou) a zde opět trojností, tj. kmitem akce-re-akce a potvrzením výsledku ze vzdáleného prostoru (synchronicita) vnímáme pracovní prostor jako systémový MATRIX (MÁ-TŘI-X). Ty tři "X" známe z pověr a lidové "tvořivosti" jako ono "do třetice všeho dobrého a zlého" nebo obecně tři kotrmelce podobností v životě. Jde o archetyp trojice. X je také znamením kříže = křižovatky, co bývá obsažnějším souhrnem událostí = symetrickým uzlem synchronicit, které většinou obsahují vstup na vyšší úroveň bytí nebo alespoň do vyššího formátu životního prostředí...

 V těchto intencích je instalace "C" naprosto primárním krokem při upgradu systému - samozřejmě je to nadneseně abstraktní přirovnání, protože posloupnost kroků (jak je tady popisuju) by ve skutečné počítačové instalaci nefungovala - tam je "vymezení" disku "C" nadřazené samotné instalaci systémového upgradu...ale nejsme v klasickém počítači - ale v super-vesmírném a potřebujeme zachovat nejen data, ale i uživatele... Proto je v tomto ohledu C (počítačové ) asociačně C (uhlíkovým formátem života) - jeho navazování ze zdrojových matric do nového systému vědomí (systémového matrixu).

 Za používání slova MATRIX bývám rovněž kritizovaná, ale nic nevystihuje ten fenomén líp...podobně jako "negativní expozice" nemá nic společného s pojmem negativní = špatná, tak i pojem "matrix" není ten omezovací rámec pointy filmu Matrix... Ony nám některé ty názvy splývají z důvodu existence jejich "zákrytné" šifry v oblasti obecného povědomí jejich významu - a můžeme si být jisti, že ty symetrické významy se v kolektivním vnímání neocitly náhodou a neúčelně...tvoří cesty, které sice nejsou slepé, ale jsou mnohem delší, než zkratka původního nezkresleného pojmu... To je opět onen ÚHEL pohledu a hodnocení snímaného obsahu dané informační struktury - ale UHLÍK UMÍ tou strukturou otáčet tak dlouho, až vydá "poklad" - a KŘEMÍK je podpora toho umění = je totiž SÍLÍCÍ-UM (silicium). Samotný uhlík = CARBONIUM, je samozřejmě využitelný celkově, tj. i ve své latinské podobě - nejen asociací souvislostí jeho značky C, protože je CAR-BON-I-UM (umí vozit dobré informace)...

 v-mezeze-nicu.jpg