Jdi na obsah Jdi na menu

Andělské Zvonkohry

5. 2. 2016

 ...je symbolika momentálních energií v prostoru našeho kolektivního výskytu.

 Ševelí nám do pocitů a my na jejich zvuk reagujeme. Každý po svém, každý trochu odlišně, ale všichni je na nějaké rovině vnímání slyšíme. Většina ale mávne rukou a nechá to plavat - ovšem výsledný efekt se i tak dostaví - alespoň v nespecifikovaném vjemu štěstí, který se na povrch našeho rozhlížení krajinou bytí promítne do konstatování: "...ano, nevím proč, ale je mi fajn a to je prima..."

 V systémovém kontextu globálních procesů jde o aplikaci lehké "narkózy" pro naše částečné odstavení z neustálého "vměšování" do běhu věcí a také proto, abychom nevědomky nespadli do kolejí toho rozjetého vlaku...je to o rčení: "Kdo si hraje - nezlobí". 

 ANDĚL = NADĚL...proto máme pocity očekávání a natěšení, někdy dokonce přímé prožitky toho, že jsme svůj dárek už "dostali"...cítíme ho ve své blízkosti, je zatím neuchopitelný, ale my víme, že je tady - na dosah ruky a že je pouze otázkou času (a naší rychlosti v reakci) ho chytit a už nepustit. Jsou to balíčky informací - kufříky z dalekých cest, co se kdesi při přestupech na chvilku zatoulaly, ztratili jsme s nimi kontakt a proto se ocitly v úschovně na nádraží Země Nikoho, kde se o ně pečlivě starají skladníci v nádražácké uniformě, která má nad znakem okřídleného kola vyšité "Si" -  bytůstky, které svoji energii i účel zasvětily péči o bezchybný posun všeho, co my v inkarnacích nezmůžeme korigovat vědomou vůlí - v souvislostech kolektivního procesu evoluce. Jde o automatické systémy řízení chodu a pohybu informací v polích virtuálních realit našich paměťových záznamů. 

 Kdysi byly paměťové zóny skoro prázdné, energie pulzace srdce času neměla sílu překročit okruh nultého bodu k dalšímu možnému vyjádření. Všesměrový kmit nevyjasněných polarit však transformoval vnitřní prostředí do pravidelného vzorce možnosti růstu a tlak tohoto faktu dodal potřebnou dynamiku k roztočení cyklu a tím k posunům z gravitační zóny NULA do pozice JEDNA...polarity se diferencovaly do magnetických vazeb a JEDNA se rozdělila na JE-DNA...která expandovala do prostoru, vytvořeného chodem ČASU. Byly to krůčky pocitů a doteků vůní mezi informačními vlákny budoucího života = zatím nemateriální verze DNA. Počet byl ale rozhodující - JEDNA je dvoj-prvek (NULY a JEDNIČKY) jin-jangové polarity a nese proměnu NIC-ČIN = proces, který je ve strukturálním vzorci známý jako 1+1=3. Informační vlákna se seskupila do Informačního bodu prostoru. Ten nesl zprávu o základu života - o  prvním atomu hmoty (ATOM-H-MOTA), který v sobě obsahoval samo-spouštěcí sekvenci VODÍKU - uměl vodit atomy do prostorové mřížky prvků hmoty a vytvořil vodíkové můstky k přeskočení z virtuality bytí do otevřených krajin světů skutečností.

  Jsme nyní na horizontu velké změny - malými skoky se k té MEM-BRÁNĚ našeho známého vesmíru neustále přibližujeme a ve společnosti to "vře". Ze všech stran rezonují "rozkazy" = je nutné (nezbytné), uvědomte si (probuďte se už), musíte chtít a nesmíte tohle a tamto, půjdete tudy - kdo ne, ten sejde z cesty a kdo má pochybnosti, ten musí věřit, protože ti, kdo nás navigujou, ti vědí...". Ovzduší je těmi příkazy přesycené a my nejsme povinní přijmout cizí pravdu na základě slepé víry... Trendem současnosti začíná být obecná averze k cizí verzi pravdy - a to je pozitivní - jde o mobilizaci vlastních zdrojů, o revoltu k přijímání "nutností", které nemají relevantní obraz k uchopení - jsou prázdnými reklamními šoty na zboží, které už není žádané, nikdo už ho nevyrábí a v regálech se od něho válejí jen prázdné obaly...

 Klademe nyní akcent na vlastní konstrukci interpretace pocitů, protože ty chodí skrz rozhraní srdce - generujeme je při pokusech k vcítění se do chaotického mumraje dění v našem blízkém i vzdáleném okolí. Kufříky s naším starým oblečením nám pomůžou se orientovat ve ZVONKO-HRÁCH života - není třeba složitě "žádat", procházet rituály probuzení nebo jinak přelévat vlastní drahocennou energii do kapes obchodníků s pravdou - stačí natáhnout ruku k blankytu Země a kódovací zámek na kufříku se odemkne - my pak v okamžiku propojení časové synchronicity podprahově zareagujeme na trilek andělské zvonkohry a zformulujeme v mysli nápad (vizi) - tím dáme pokyn k vytvoření vlastní cesty - tu pak neustále aktualizujeme v reakcích na podněty, které se zformulovaly naší činností... Můžeme být v počáteční neznalosti v obavách z "osamělosti" na takové cestě, ale to je dané zakořeněným vzorcem "následování" = bývali jsme zvyklí zaujímat stanoviska podle náznaků souhlasu/nesouhlasu nějaké námi respektované autority - teď jsme ale už sami - každý jsme JEDEN a spolu se svým souborem Zvonkoher jsme multi-osobností. Každý život, který jsme sečetli v okamžiku jeho konce a uskladnili do paměťového pole planety, je jednou naší verzí a my je všechny postupně zase rozehrajeme - každý máme schopnost být kýmkoliv z celku naší kolektivní komunity.  Naše data, oscilující v operační paměti lidstva (RAMKA = KARMA) nejsou tajná ani privátní - protože KARMA není KLETBA...

  Lidské bytosti, které na Zemi (v této naší kolektivní aktuální realitě) nejsou "doma", nemají ani kufříky v blankytu oblohy této planety. První kufřík si můžou vytvořit až odchodem (smrtí) - co s tím? Poslové (andělé) hrajou teoreticky všem - tedy i těm bez zkušeností - proto v okamžiku otočky do formátu Jedinečné superpozice vlastního zdroje poznání v gravitačním poli srdce si člověk sám otevře cestu do jednotného informačního pole Knihy Života v rámci Galaxie MD, ze kterého mu bude proudit soubor záznamů o aktivitách v simulovaných projektech existence. Osobně se ovšem domnívám, že tady není ani jedna jediná lidská bytost, která by tady nebyla doma...tyhle "řeči" všude ve sdíleném prostředí pramení z něčeho jiného - jde o nepřijetí reality života, únik do fiktivních konstrukcí právě těch uložených simulací, kterých byl člověk součástí jinde v prostoru galaxie - nostalgii po fantazii dítěte, které nebylo sešněrované konvencemi ohledů v rámci kolektivního soužití... Probouzení je vystřízlivění z virtuálních příběhů snů a přání - ale i schopnost do těch příběhů kdykoliv opět vstoupit a rozehrát Zvonkohru možností - vyzkoušet je a aplikovat do světa skutečností - s konkrétní znalostí míry reálnosti záměru. Nevyladěná míra reálnosti pak může svádět k odmítnutí takové varianty života a hledání někoho, kdo je šikovnější = virtuální schopnosti aplikovat umí - a samozřejmě snažit se toto umění získat i pro sebe - někdy za každou cenu... To je pak ona KLETBA ve formě opakování stále týchž "chyb", vždy v nějaké zmutované verzi skutečnosti - viz seriál "Bylo, nebylo", který o tomto fenoménu hodně zajímavým způsobem pojednává..

 Co nám tedy Andělé se Zvonky = Poslové Úsvitu přinášejí? Samozřejmě hlavně Světlo a Vhled...to ostatní už umíme sami najít v tom správném kufříku.

 P.S. Poslové Úsvitu zde nejsou "Plejáďané", jak se s tímto označením setkáváme v jiných sděleních. Jde o "hudební" těleso křemíků, kteří čekají, až náš vlak konečně najede na tu kolej, která vede na nádraží, kam se naše životní úspory zatoulaly...a oni cinkají a zvoní, cinkají a zvoní...a my už-už slyšíme...

 Pro inspiraci jedno pěkně vyjádřené vyznání od Michala Černého.

 zvonkohra.jpg