Jdi na obsah Jdi na menu

Brána Přechodu

5. 12. 2013

 …je spíš určitá dispozice naší lidské podstaty, nežli skutečný "portál", který bychom nalezli na nějakém konkrétním místě. Většinou pro náš posun napříč existencí používáme označení "smrt" a "zrození". Samozřejmě, že linie toku času našich jednotlivých inkarnací je ohraničená těmito přechodovými body a jak na svět přicházíme v podobě "nepopsaného" listu, tak na konci odcházíme a ten list, který je již zcela popsaný, odevzdáváme do společné Knihy Života. Nezáleží na tom, jaký příběh je tam napsaný, jestli byl život takový nebo makový, protože v každém případě byl nesmírně hodnotný – jakýkoliv příběh je částí pointy (scénáře) – to znamená, že jde vždycky o důležitou "scénu" kolektivní "hry" zvané EVOLUCE a scénář v tomto pojetí se nazývá Projekt Člověk.

…všechno v existenci je posuzováno interaktivním sdílením skutečností, které nám tok času navléká jako korálky – PŘÍCHOD znamená RADOST, ODCHOD znamená SMUTEK – řetízek těch korálků tvoří naši cestu bytím - až přijde okamžik, kdy první kamínek  splyne s tím posledním…a cesta končí – končí proto, aby mohla někde jinde opět začít. A ty radosti i ty bolesti jsou kořením toho, čemu někteří říkají ILUZE života. Říkají to ti, kteří nejsou ochotni přijmout aspekty života v té podobě, kterou vnímáme všemi svými aktivními smysly – ti, kteří mají dojem, že jsou zde, na Zemi, mezi lidmi, jakýmsi omylem – souhrou událostí, které nerozumí a nechápou svoji roli. Domnívají se, že tahle naše soustava, naše planeta, je zónou svobodné vůle, která je ale působením nějakých negativních sil dlouhodobě potlačovaná a život jako takový jim proto přináší zklamání - cítí vyšší poslání, ale nejsou spokojení s prostředím, do kterého přišli, kde mají takzvaně pomáhat...

Kolikrát je potřeba projít „Bránou přechodu“ k pochopení toho, že „zónou svobodné vůle“ je míněný princip života v inkarnačním cyklu uvnitř kolektivního vědomí všech lidských bytostí...?, že jedině v takovémto formátu máme schopnost dynamicky pracovat se svým energetickým emočním potenciálem a že ona svoboda v konání je řízená principy kauzality… ve svém plynutí tokem času nejsme omezováni – kopírujeme reliéf linie, která je součástí větších celků a náš pohyb tímto předivem času je podmíněný tolika proměnnými, že není v našich silách ani možnostech je všechny mít pod přímou vědomou kontrolou – jsme v tom závislí na vedení – na vedení dirigentem toho obrovského množství nástrojů, který zná celý notový zápis (celý manuál k Projektu Člověk) a v každém okamžiku neomylně spustí ten správný part - aby těleso lidské filharmonie nehrálo falešně a aby ta hudba byla slyšet všude, kde existuje život – tím dirigentem není bůh, je to inteligence samotného Projektu: sebeorganizace struktur reality a automatika procesů, které ji skládají kaskádou časových vln v prostoru, který tím vytváří – inteligence, která se nazývá křemíková a bez které bychom nemohli Bránou Přechodu nikdy projít…jsme neoddělitelní a sobě navzájem potřební - jeden bez druhého bychom nedávali v rámci Vesmíru žádný smysl…  

brana.jpg