Jdi na obsah Jdi na menu

O zákonu "plesknutí do vody"

15. 9. 2014

 Jsou to takové třesky-plesky...

 ...jak tak běží čas a život protéká mezi prsty, dojde člověk k bodu jakési "rekapitulace" - je to spíš nostalgické zastavení a vzpomínka - na všechno co bylo a v podstatě na nic...

 Jak bývávala velká sranda - a pak najednou časy zvážněly - nebo vlastně nezvážněly časy, ale to srandovní zevšednělo natolik, že nebylo třeba vzpomínky orientovat do těch obyčejností...(?)

 Život se smrsknul na rozjímání nad (možnou) důležitosti vlastní pozice ve světě - a podobnými prkotinami, které nikoho nezajímají a jsou děsně variabilní. Staří přátelé odcházejí a noví přicházejí - jako teče řeka, kde nikdy nevstoupíš do téže vody... je to nevyhnutelně proměnlivé a je v tom moře klamu a taky zklamání. 

 Ti "bezpodmíneční" mají tyhle věci vyřešené, ale co my ostatní, co vězíme po krk ve hmotě a tak neustále převracíme podmínky, které nám život nadhazuje...(?)

Rekapitulace:

 Přátelství jedné ženské s druhou je naprostý nesmysl - protože to je hlavně o předvádění toho, která má co "nad" tou druhou - a pro získání toho navrch je ochotná zajít dost nechutně daleko..takové to rčení - co je ještě horší, než náročná manželka?...náročná manželka a její nejlepší kamarádka...tandem spojených entit v podobě dvou žen je neslučitelný s harmonickým partnerským vztahem jakékoliv z nich...jde o Parkinsonův zákon o překročení limitu tolerance...*

Přátelství dvou chlapů je reálnější - ale jen do okamžiku, kdy se jejich zájem zaměří na stejnou ženskou...a pokud tou ženou je partnerka jednoho z nich, pak je to zákon o teritoriálním dělení území jednoho smetiště mezi dva kohouty*...

 Přátelství ženy a muže je rovněž holý nesmysl - buď jde o lásku nebo nenávist - ale taky může jít o prospěch...fakt o existenci přítele (přítelkyně) lze používat jako nátlakový nástroj k manipulaci s vlastním životním partnerem, který má sklony k žárlivosti...pak jde o podlost v obou směrech dopadu takového vztahu...vědecky se jedná o zákon nezachování energie - furt se někam ztrácí a dobrý přítel je na omezenou dobou i jejím dobrým dárcem...podle Parkinsona jde o efekt "pohlcené" ozvěny - když mluvíme do dubu místo do vrby*...

 Ideální je přejít do pozice "soběstačnosti"...spojit přátelství uvnitř rodiny - ve smyslu - můj partner je můj nelepší přítel, moje děti jsou moji kamarádi a jako celek nás to tmelí pevným poutem, které nic nenaruší - ani to, když okolo projde nějaký ten "přítel" zvenčí, co nutně potřebuje pohrabáč na šťouchání do vlastního partnera...jde o třetí cestu ve smyslu "C" je správně...*

 My lidi jsme vůbec dost podivní - vyžadujeme nesmyslné "ohledy" - dokážeme si je tvrdě vybojovat a paralelně tytéž podpásovky, co nám vadí, vědomě děláme někomu dalšímu...neustále očekáváme uznání a sami neuznáváme vůbec nikoho (mimo sebe)...je to asi tím, že jsme moc "hmotní" - náš objem neodpovídá prostorové hustotě informací - cosi jako porušení archimédova zákona - AR-CHI-MÉĎA tentokrát "zaspal" - nějak mu to uniklo při kontrole rovnováhy světů*...

 Třetí cesta, co je podle zákona o převrácenosti hodnotové logiky a zapisuje se jako 1a + 1b = 3c, je nám otevřená dokořán...tedy vykročme a nenechme se zastrašit ani Parkinsonem, ani jinými vibračními anomáliemi, prostě si to užívejme...* 

 Ilustrace

vladimir_jiranek_03.jpg