Popletené jazyky
Podle "biblické" mytologie (Genesis 11:1-9) došlo při stavbě Babylonské věže k "popletení" jazyků - tedy původní jednotný jazyk byl "roztříštěn" na velké množství různých jazyků - podle národností a etnik. Lidé si náhle přestali rozumět = začali mluvit rozdílnými jazyky... Cosi podobného, ale v převráceném tvaru, se opět děje v dnešní době. Lidé si začínají rozumět, navzdory tomu, že mluví rozdílnými jazyky...ale pojďme si to vysvětlit trochu podrobněji...
Babylonská věž je synonymem (obrazem) hmotného světa - je to mnohapatrová budova , na jejíž stavbě se podílí všichni lidi - bez rozdílu - tím, že se do toho světa narodí a prožijou v něm svůj život. Vlastně by se dalo říct, že to je abstraktní vyjádření pro doménu existence bytostí v inkarnaci - tedy v inkarnačním cirkulačním cyklu - jedná se o hierarchie pozic bytostí v kolektivním smyslu. Tady je třeba brát ohled i na sféru, kde se bytosti na inkarnaci připravujou - a to jsou nehmotné reality ve sdílených informačních polích - jednotné pro celou galaxii. Popletení jazyků je proto spíš vyjádřením pro individualitu člověka - každý jsme jedinečný a na své cestě existencí jsme nasbírali různé zkušenosti - jako kolektiv tvoříme vyvážený prvek evoluce a porozumění je otázka nejen zvuků (verbální aspekt), ale i pocitů (empatie) - došli jsme do stádia, kdy se mentální rovina překlápí do fyzické projekce a naopak - souzníme s původním jazykem, který je v následujícím textu označený jako "hudba sfér" - toto pojednání sepsal Honza Koňas jako reakci na "nedokonalost" češtiny (ve srovnání s angličtinou) a vysvětluje, že angličtina je nezbytnou vývojovou složkou komunikace uhlíků a křemíků...
Každý národ má nějaké předpoklady ke sdílení informací v co možná nejkratším čase - ale zároveň v nejpřesnějším překladu významu. V historii evropských jazyků se tak vyskytlo etnikum, které velmi dobře zachytilo propojení mezi přesností matematiky a precizností latiny - ta byla násilím do Evropy zavedena pomocí převráceného příběhu o Babylonu.
Zvuky "latinky" se budoucí "Angličani" naučili "zazipovat" - a výsledný zvuk slov mentálně (spoluprací s podvědomím) navazovali na matematické procesy - přesněji "kupecké počty", nezbytné pro rozvoj tehdejší doby (viz Židi + počty, angličtina jim zůstala, jen se stěhují po planetě).
Potvrzují (to zipování zvuku) dva fakty - prvním je expanze tohoto etnika po zeměkouli a vytváření "anglických držav" (kolonií) - a ty samotné byly efektem obchodních aktivit tohoto etnika. Důkazem pro toto tvrzení je "spellování" - tedy rozklíčování slova po hláskách, kde každá má místo původního jednoho zvuku dva nebo i tři (A = ejč, popř. ejdž). To vysvětluje zdánlivou nemožnost přesného překladu anglických výrazů do dalších jazyků. Oni zkrátka slova staví z "větších cihel".
Tahle vlastnost angličtiny vysvětluje, proč každý další jazyk zabral větší území - a zároveň si ponechal své prvky v nějakém odvětví. Latina jako základna zůstala v popisu lidského těla, řečtina zůstala v matematice pro úhly, konstanty, koeficienty - a angličtina převedla užití koeficientu (= součtového významu slova) do jazyka matematiky (počítačů). Je-li výraz "koeficient" výsledkem nějaké předchozí operace - a můžeme tenhle výsledek používat v operacích dalších - tak jsou i anglická slova složená vlastně z "koeficientů" (písmen, která se liší významem "vcelku" a významem jednotlivých prvků tohoto celku). Tím VÝZNAMEM je samozřejmě odlišný ZVUK slova vcelku - a jeho postupného spellování. On ten "knedlík" v puse, který charakterizuje angličtinu, má všechno uvnitř vnímání, v nevědomých asociačních vazbách, tradovaných od doby, kdy se jedno etnikum začalo "učit myslet zazipovaně" v kontextu s matikou = obchodováním = výměnou = sdílením. Počítač zase to "spellování" zná jako vztah bajtu a bitu 1 : 8.
Čeština (lidština) jde přesně do tohoto jadérka (otevírá zipy) - jde do hledání významů nejmenších prvků slov. Zdánlivě jde zpět tím, že potřebuje celou větu k přesnějšímu překladu jednoho výrazu, ve skutečnosti ale je tím jazykem, který rozkódoval anglické a tím i počítačové myšlení (angličtina zůstala v počítačích). Třeba tím, jak (často s humorem) počešťuje angličtinu v prostředí POČÍTAČŮ, které hraje prim v dnešní době. Díky spellování lze pochopit a pak i řadit významy jednotlivých písmen = formovat základnu "lidštiny" pro nějaké příští blíže neurčené období.
Např. maďarština zas má jinou formu HIERARCHIE, nutnou k orientaci v příbuznosti rodových vazeb. Podstatné je, že taková hierarchie mezi slovy je tím, co určuje kvalitu jazyka. Jakmile si kdokoliv udělá mezi každou dvojicí slov pořádek v tom, které z nich je "řídící" a které "poddané" - tak má velkou šanci zvládnout nejen "lidštinu", pořádek ve slovech má zcela zákonitý následek v pořádku v osobním životě. Čeština uzavírá oKR/UH v oblasti vývoje myšlení prostřednictvím jazyků nejen v rámci indoevropské civilizace.
Zatím totiž nic nebrání tvrzení, že češtině podobný jazyk patrně byl v době vrcholu vývoje Mléčné dráhy tím nástrojem, který nám zůstal ve škále zvuků, známé jako "HUDBA SFÉR", kdy naše generace má zařídit druhou "mezírku" za písmenem "S".
Žít S/polu "FÉR" je o technologiích, které sice už nějaký čas visí na "ovcích", ale pro které bohužel asi ještě doba nedozrála...jde o Karaodyn a pojetí modelu "Základní příjem".
