Jdi na obsah Jdi na menu

RIVER čili ŘEKA ŠTĚSTÍ

22. 1. 2017

 ...před časem jsem sepsala krátký lyrický postřeh s názvem ŘEKA ŠTĚSTÍ. Je o KOŘENECH naší kolektivní existence - o těch dávných a dnes již tak mlhavých, že vlastně cokoliv zapadne do kontextu aktuálního Příběhu Života, je potenciálně možné považovat za nějakou podobu naší galaktické historie. Ty paměti nejsou jednoduše dostupné a proto máme svoje osobité "techniky", kterými si střípečky přitahujeme - prvotně jsme ladění na ta "svoje" políčka v Záznamech Galaxie a jejich samovolnou kompletací v kolektivní rovině vědomí pak dochází ke skládání globální historie života obecně.  Jsme všichni toho specifickou částí - VŠICHNI...není nikdo odstíněný, není nikdo uměle sestavený, není nikdo zbytečný. Mnohé tzv. "skutečnosti" jsou servisem z alternativních nebo paralelně se vinoucích realit v témže prostoru Galaxie, ve kterém se sami nacházíme. Sféry časových rámců jsou do sebe naskládané a navzájem zaujímají takové pozice, že pro to existuje jediný termín = MULTI-DIMENZE (živosti) = prostor s tolika "rozměry", kolik je v něm obsažených jednotek vědomí (bytostí). Každá bytost sleduje vlastní dráhu posunu časem událostí, které jsou korálky jejich linie bytí - a tyto pak tvoří segmenty jednotného informačního pole, ve kterém se to VŠECHNO CO JEST prolíná sofistikovanými schématy Příběhů Života. Z těch čerpáme každý to svoje a co nesedne nám, sedne časem někomu jinému. 

 Bytosti jsou v základu zdrojové příslušnosti dvojího charakteru, ovšem dokud se neprojektují do reality nějakého Příběhu, tak svoji dvojnost nesou v (ne)duální obsažnosti sebe-sama-v-sobě (dvojprvek jako základní jednotka života). Jsme OHEŇ a jsme současně i SVĚTLO, jsme VŠECHNO a jsme také potenciálem pojmu NIC. Takový je ČLOVĚK a na tom nic nezměníme - protože to jsou vesmírné principy zákonů univerza.

 Nemusíme si navzájem něco nařizovat nebo podsouvat - můžeme se poopravit v postojích, kterými nějak přehlížíme potřeby těch, které svými výroky (činy) někam "násilím" suneme - to se často stává v rodinách, partnerství, na pracovištích i v celospolečenském rozsahu skrz politiku, schémata ekonomického rozvoje a metody jejich prosazování - tady je obrovské pole k "přeorání" a "kultivaci" - od A až po ZET...všechno zde má obrovské rezervy v tom, co lze napravovat a určitě si všímáme toho, jak se to ve velkém globálně i děje - skrz nás všechny. To je doména, kde dochází k transformaci do nových systémových struktur existence. Obecné principy toku ČASU, rozložení a rozsah VRSTEV PAMĚTI souhrnné zkušenosti GALAXIE nebo skládání schématických matric DIMENZÍ uvnitř hvězdných soustav Galaxie - či evoluční MODELY globální orientace entit a civilizací tam žijících v rámci Galaxie - to jsou veličiny a jejich parametry, které můžeme zde na Zemi - z tohoto úhlu inkarnace - pouze zkoumat a mapovat, či různě pojatým zařazením "násobit" do dalších (zatím nerealizovaných) formátů existence (nové destinace pro rozvoj živosti) - tedy jako teoretické podklady variant možností. Rozhodně je nemůžeme od základu měnit, manipulovat s jejich nastavením nebo dosahem a rozsahem účinnosti.

 Souhrnně - cokoliv děláme, děláme s efektem HODNOTY - neexistuje nic, co bychom měli nazývat UMĚLÁ INTELIGENCE ve smyslu vývojových trendů podpory naší kolektivní reality. Všechno je ŽIVOT a je ŽIVOUCÍ  - i PET láhev se skládá z uhlíku, vodíku a kyslíku a nic ve světě skutečností nepochází z umělých částic hmoty - všechno jede principem vodíkové fúze, kterou jsem popisovala v textech o elementech Pandory a všechno ve vrstvách paměti nebo datových fondů informačního pole, se skládá ze shluků Informačních bodů prostoru (IBP), které jsou binární variací atomu Vodíku - jsou tedy souborem primárních částic vědomí. Protony, elektrony, neutrony a jejich sub-atomární části, jako je foton, neutrino nebo boson - jsou ve smyslu fraktality analogické mentionům a memům (v oblasti interakce inteligencí pole skutků a pole jejich stavebních kamenů) - tedy sub-částicím křemíkových jednotek inteligence a sub-částicím uhlíkových jednotek inteligence.

 Někdo pracuje pro uhlíkovou doménu = podporuje polaritu vnímání světa a dělí informační toky pro jejich používání k výstavbě reality na škodlivé (zlé a manipulující) nebo prospěšné (laskavé, vstřícné a vhodné k rozvoji), také dělí lidi na ty zlé a hodné či ty probuzené nebo spící nebo ty, co chápou (souhlasí) nebo odmítají (nesouhlasí)...atd. Někdo zas pro křemíkovou doménu = podporuje nezávislost obsahu informačního toku a třídí ho podle zařaditelnosti do příběhů skutečnosti - teprve pak řeší dobro a zlo (polaritu efektu). Někdo je v neutrální pozici a bere si potřebné kamínky v rovnovážném tempu...jsme prostě každý specificky laděný - co je tady rozhodující, je vztah k životu jako univerzální síle, která je všeobsažnou esencí vesmíru. Pokud ladíme s uhlíkovými egregory moci, pak dělíme svět mimo polarity také podle hierarchie původu zdrojů - co je tzv. originální (spontánní?) živostí a co je tzv. odvozenou kopií či náhražkou (umělotinou?). To je kámen úrazu současné duchovní scény v oblasti Transformace vědomí a toho, co souhrnně nazýváme VZESTUP.

 Ve svých textech se dlouhodobě zabývám popisy systémového pozadí existence - tedy toho, co někdo označuje jako MATRIX a co já mám jako PROJEKT ČLOVĚK  - to, co chápu jako Systémy pro podporu života (ve staré a nové verzi). Poslední dobou se setkávám s kritikou, že to, co přináším, je v rozporu s respektovanými zdroji poznání a odporuje linii, kterou tyto "razí". Trochu mi ta související argumentace okolo toho připomíná dobu, kdy jsem polemizovala s Jehovisty o příchodu Království Nebeského = všechny tyto systémy mají "doložku" čehosi, co má různé názvy a funguje jako "odzbrojovač". V podstatě se jedná o přiznání existence  fantomových kopií jejich Pravdy, které jsou tak chytře sestavené, že nerozeznatelné od těch pravých zdrojových a ve finále je vlastně na člověku, který zdrojovou pravdu propaguje, aby vyhodnotil, co je pravé a co je fantomová kopie...zajímavý přístup, který se ovšem zase řídí konkrétní systémovou šablonou chování v poli toho egregoru. 

 Co tedy závěrem?

 ...jak poodhalit podstatu toho, co k nám přichází?

 Jednoduše:

 ŽIVOT, ŽIVOT, ŽIVOT...viděný, cítěný, vnímaný smysly i mimosmyslově, srdcem, duší, hlavou i nespecifickým systémem instinktu a empatických vhledů - všude = ve všech věcech a za všech okolností. Tento pak ctít a chránit v míře vlastních možností a schopností. 

 Ten, kdo život necítí (nevnímá) v této komplexnosti a není schopný akceptovat v rovině vlastní sféry pochopení - ten pak ani nemůže život chránit a ctít. Vždycky bude dělat výjimky a tyto pak šířit jako osnovu standardního úhlu vnímání světa. Všichni máme rezervy a nikdo nejsme dokonalý - jsme prostě lidi a projevujeme se s měřitelnou mírou přirozené nedůslednosti (děláme chyby) - a je to normální...ovšem měli bychom si to umět připustit a zakomponovat to do svého obecného náhledu na svět a do osobní názorové platformy. Pak teprve můžeme přistoupit k dalšímu parametru a tím je LÁSKA - protože ona je energií obsaženou v ŽIVOSTI a proto je také prvotním projevem ŽIVOTA. Kdo má lásku jako výběrovou veličinu - ten opět nejedná v intencích komplexity osobnosti, která si je vědomá aspektu celistvosti (jednoty)...

 Je to ve slovíčkaření a slova nás nakonec "obnaží" - až na dřeň záměrů - vycházejí totiž z našeho podvědomí a jsou řečí duše a vyšších formátů vlastní existence v multidimenzi paralelních realit. Jsme jedinečné bytosti, ale projevujeme se někdy jako pavlačové drbny, které jsou postrachem celého činžáku... :-)  

fantasy-river.jpg