Jdi na obsah Jdi na menu

Cosi málo o tom, co je NIC

14. 10. 2013

 Jak nic bylo pořád plné něčeho, co nebylo ničím a nic si z toho absolutně nic nedělalo

 Vzhledem k tomu, že nic nikdy ničeho, co by mohlo být alespoň čímkoliv, plné nebylo, nemohlo si z toho ani vůbec nic dělat a to i kdyby si z toho aspoň jednou něco dělat mohlo.

To bylo asi tak. Na včerejším večírku jsem si zapomněl deštník. Nijak mi to nevadilo, protože na obloze nebylo ani mráčku. Jen tak jsem si totiž ležel na lavičce a poslouchal, jestli něco uslyším. A jak jsem na to tak nedával pozor, pozoroval jsem hvězdy. Jedna pořád mrkala. Tím mě celkem štvala, protože jsem byl zaujat díváním na vzdálenější asi mlhovinky, které byly moc dobré. Kolem nich bylo tolik tmy! Na jednom jediném místě! To si ani raději nepředstavujte, kolik tmy by bylo všude kolem, kdyby tam nějaká opravdu byla! Ono když ráno vyjde slunce, vypadá to, že vůbec žádná tma není. Ale ono to tak je jenom na chvíli a zrovna jenom na tom místě, kde zrovna jste. Všude jinde totiž ta tma je.

A jak jsem tam tak ležel a dýchal chladný večerní vzduch, čekal jsem jestli třeba někdo přijde. Víte? Ono by to totiž bylo najednou všechno úplně jiné, kdyby někdo přišel. Tak jsem tam tak ležel a moje nic bylo prázdnější než by mohlo být, kdyby tam ten někdo byl. Ale protože nepřišel vůbec nikdo, tak se to moje nic zase naplnilo. Proč taky udržovat nic prázdné, když nikdo nepřišel a já jsem tam tak zůstat ležet nehodlal, že? No a tak jsem si z toho vůbec nic nedělal. Že to moje nic není tak prázdné, jak by mohlo být, protože věci takové nebývají často. A kdyby třeba i jen na malinkou chvilku být mohly, nebylo by to asi úplně ideální. Jestli rozumíte? Bylo by to takové špatně vhodné. Ono to nic na svou prázdnotu potřebuje docela dost prostoru a toho bylo zrovna včera docela málo. Což opět příliš nevadí, protože, kde je něčeho málo, toho je jinde dost. A tak jsem měl radost, že to málo bylo zrovna včera a že to znamená, že to dost je někde jinde, což nebylo včera právě tam, kde jsem zrovna byl. A tak nevím, jestli jsem si z něčeho něco dělal, anebo jestli si dělání dělalo něco ze mě nebo ne. A já z něho taky.

Takže závěrem z toho vychází, že nic nikdy není dost prázdné na to, aby se vůbec kdy mohlo naplnit. A to by mě docela zajímalo, jestli se to shoduje se zadáním nebo se to se zadáním neshoduje. Mohlo by to vůbec někoho zajímat?

 Jak vyjádřit "Prázdnotu"...

 Poučení z "druhé" strany?...o tom, že "ň" je symbolem božího plánu...

                                              ukázka z knihy Joshui Harrise - Ani ň

bila-lilie.jpg

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 zdroj ilustrace