Jdi na obsah Jdi na menu

Pohádka o Sobě

1. 1. 2014

 Byla jednou jedna planeta, ale tou dobou byly i všechny ostatní, stejně jako vždycky. A na té planetě žili řekněme lidé. To totiž není úplně důležité. Úplně stačí, že tam bylo živo. Bylo tam tak živo, jak bylo v tu chvíli fajn, aby bylo. Na to pozor, na to jsou zákony. To nejde smést ze stolu jenom proto, že to zní vágně. Jsou to zákony, které může překračovat jenom ten, kdo je hloupý. Na to slovo ale taky pozor.

 Hloupost neznamená nic nekorektního. Hloupost je stav, který se získáváním informací vyvíjí. Stačí poznat pár nových skutečností a najednou je spousta věcí jinak. Kdybych na tu planetu přišel třeba zrovna já, mohlo by se stát, že bych byl tím nejhloupějším. Anebo by se mohlo stát, že všichni ostatní by byli hloupější než já. Není to prostě nic určujícího. Určující je to, že platí zákony, které tu hloupost definují. Její místo, čas, velikost, odstín, příchuť, angažovanost, sdílenost a tak. To třeba na té planetě zrovna nikdo nevěděl. Většina těch řekněme lidí byla patřičně hloupá. Protože zákony to tak definovaly. Ono to z té strany, kdy je řekněme člověk ještě hloupý není moc dobře vidět. Na to je taky zákon. Týká se vývojových opatření. Na časové linii vývoje té planety byl prostě moment, kdy se někteří ze všech spontánně dozvěděli, že ty zákony existují a platí. Ne řekněme lidské, ale takové větší. Poměrně dlouho to trvalo, než se ti někteří vzpamatovali natolik, aby se na ně přeorientovali. Nebylo to totiž vůbec snadné. Většina hloupých to odmítala brát v potaz a některé ponechávala mimo hru. A tak zůstávali se svým vědomím sami, protože zatím nebyli schopni ničeho lepšího. Ono to není ani trochu snadné přeladit se na zákony Sebe. Většina hloupých totiž většinu času trávila mimo Sebe a pomáhala tak dalším některým k onomu zjištění, což je důležité. Jeden by řekl, že bylo lepší se jen dívat, jak se to vyvíjí, protože když mu zkusil pomoct, jen se do Něho zamotal a ztratil Sebe. Ale i to mělo svoje místo.

 Další důležitou věcí bylo, že někteří to prostě nezvládli snášet, protože už nebyli schopní dál být hloupými a Sebou se stát nedokázali. To není jen tak, stát se Sebou, to už jsem říkal. Většinou se na to vykašlali, svůj pobyt tam ukončili a přesunuli se jinam. A o tom jsem chtěl psát. Dokud totiž nepřišel ten správný moment, bylo lepší nedělat vůbec nic. Protože všechno byl jen zmatek. Ani někteří nebyli ze začátku schopní vědět, že ve vědomí Sebe je to nejpodstatnější. A tak se čekalo. Ničemu to nevadilo. Kdo mohl a chtěl něco dělat, ten to dělal. Kdo nemohl, ten dělal, co musel. A když zjistil, že ho to nebaví, dělat to přestal. O nic nešlo. Stačilo jen uspořádat svoje věci a pohnout se dál. Postupně ale pořád víc řekněme lidí zjišťovalo totéž. A některých začalo být víc než hloupých. To trvalo ale dlouho. Skoro by se řeklo, že se na tom nikdy nic nezměnilo. Na to jednomu stačilo jen sedět a pozorovat to. Jak bylo všechno jen jeden velký příběh Sebe. Které si čas od času něco napsalo nebo upletlo nebo cokoliv ho napadlo. Na tom nesešlo. Dokud zákony neřekly, že už je hotovo, tak se prostě pracovalo.

 Konec.

                                                                                     A.M.A. 1.1.2014 

 "Hloupost je nejzvláštnější ze všech nemocí.                                                                                     Netrpí jí nemocný, ale ti okolo něj..."

 Jacqes Prévert

 otestuj se...

bar23acb2_42_17769900.jpg