Trojí úhel pohledu
Pohledem lidského člověka je to nesmysl. Pohledem zbožného člověka je to cíl cesty. Pohledem analytického člověka je to logická vývojová návaznost. Na Nietzscheho jsem zatím narazil jen okrajově. Až z Jungovy biografie mi došlo, kým byl. Co řeším teď, je onen trojí úhel pohledu. Protože potajmu a s obavou, aby se to někdo nedozvěděl, všichni studujeme nejrůznější formy zbožnosti a způsoby vyjádření kreativity, jelikož je to naše základní potřeba. Když to ale řeknete někomu lidskému, zjistíte, že Vás právě přeřadil do skupiny nedůvěryhodných a nežádoucích, zatímco Vy jste tady ten, kdo je tu dospělejší a jen nemáte kde, vzít jistotu a uskutečnit se tak naplno. Já sám svou nejistotu vnímám u každé přepážky, kde se setkávám s lidským člověkem. Vídím dovnitř jeho lidských jistot a ony jsou hmotnější než moje zbožně-analytické jistoty a tak hned vím, že mě vnímá jako podezřelého – chce něco ukrást, je to úchyl, zabije mě, všechny možné varianty, které mu jeho ego zrcadla zprostředkují a to mi zatím dává práci zvládnout, protože mu nechci jeho jistoty ohrozit svou dominancí. V takové pozici byl Nietzsche celý život. Protože se narodil se smyslem pro vyjádření jaderné hodnoty. Takže sám se sebou tehdy úplně mimo hru. Spontánně máte s takovým smyslem potřebu předat ho dál, ale dlouho trvá než zjistíte, že ač je to cíl cesty všech zbožných, je téměř dokonale nepředatelný. Archetyp Abramelina tohle pochopil zřejmě až se stářím a všechnu svou evangelizační energii převedl do své magické moci mít vliv, což Nietzsche nestihl. Sám vůči sobě vyjádřit jaderné zrcadlo o oslepující kvalitě vnitřního bílého světla a plně přejít na korektně narcistické prožívání ohromujícího principu sebe. Tuto rovnováhu lidského ega a skutečného vnitřního Já stabilizovat a vnést ji do prostředí, aby se ověřila. A mít dominantní podprahový vliv.
A.M.A. 21.5.2013
