Jdi na obsah Jdi na menu

Jak si Tučňáček zařídil zrcadlo

6. 10. 2013

 Tučňáček vždycky pozoroval svět. Díval se na Slunce, jak vychází. Díval se na Slunce, jak zapadá. Díval se na Slunce, když celý den hřálo. A na Mraky, když bylo za nimi schované. Díval se na Vítr, jak honí Sníh po Sněhu. Díval se na Vločky, když se snášely z Nebe. Díval se na divoké Husy, jak lítají sem a tam. A taky se hodně díval na Moře, jak je pořád neklidné a nikdy nespí. Prohlížel si Kamínky na Pobřeží. Stavěl si z nich hromádky. Anebo je házel do Moře a díval se, jak v něm mizí. Po Pobřeží chodil dost rád. Byl takový malinký a Moře bylo takové veliké a vůbec mu nevadilo, že je Tučňáček tak malý. Chodil po Pobřeží a povídal si s Mořem. Jen tak. Vždycky mu poslal takový pocit. A Moře mu vždycky za chvilku odpovědělo. Když pak večer Tučňáček usínal ve svojí postýlce, vždycky si v hlavičce vzpomínal, co všechno ten den prožil a jak se mu to líbilo. Někdy z toho měl radost a bylo mu hezky. A někdy mu něco bylo líto a bylo mu z toho těžko. Přišlo mu to zvláštní. Radost měl rád a líto rád moc neměl. Pořád to zkoušel nějak obejít, aby to líto nechodilo. Protože věděl, že chodí většinou jen večer. A tak o něm přemýšlel ve dne, kdy mu líto nevadilo. Pořád to tak zkoušel nějak rozlousknout. A pořád na to ne a ne přijít. Tak začal pozorovat jen sebe. A časem zjistil, že líto chodí do hlavičky. A radost že chodí do srdíčka. Po večerech to pak ověřoval a bylo to opravdu tak. Líto vždycky chodilo do hlavičky. A radost vždycky chodila do srdíčka. Měl z toho hroznou radost, že se mu to takhle podařilo zjistit. To by nikdy nevěřil, že někdy na něco takového může přijít. A tak to zkoušel rozlousknout dál. Přes den si to tak přehazoval z křidélka do křidélka a u toho o tom přemýšlel. A jak to tak pořád přehazoval, najednou to zmizelo. Pic! Najednou to nebylo! Tučňáček z toho byl úplně vedle. Chvíli na to zíral a vůbec nechápal, co se stalo. Jedno křidélko prázdné. Druhé křidélko prázdné. A to, s čím si přehazoval, taky nikde. Zavřel očička a urputně se do sebe zahloubal. A najednou zjistil, že u srdíčka se mu z toho udělalo takové malé zrcadlo. Takové, když se do něj kouknete, tak jste hrozně velicí. A bylo kulaté a bylo otočné. A bylo nakřivo z obou stran úplně stejně. Zkusil s ním zatočit a zjistil, že jak je tak nakřivo, tak posílá všechno, co se objeví v srdíčku přímo do hlavičky. A jak se otočí, tak to udělá znova. Roztočil ho hrozně moc rychle a málem z toho radostí omdlel. Až si musel chvíli odpočinout. Měl z toho hroznou radost, že ho tam našel, ale ještě se jí nechtěl věnovat, protože úplně všemu nerozuměl. Tak s ním začal točit jen tak opatrně a fungovalo výborně. Takhle dovnitř. Tučňáčka ale napadlo, že to asi musí jít i nějak obráceně. Ale už byl tak spokojeně unavený, že si to nechal na jindy.

...proč Tučňáček cítil lítost v hlavě a radost v srdci?....

01-2009-5517.jpg