Vize svatého Anselma
Ve vztazích mezi představiteli rané církve a snícími panovalo neustálé napětí. Nadále tu přetrvávalo riziko, že duchovně laděné sny mohou být inspirací pro novou vlnu kacířství či podkopat stávající náboženskou či s ní spřízněnou světskou autoritu. Krůček po krůčku se církví uznávané snění přibližovalo kultu svatých. Ti, kteří ve snech obcovali se svatými, se údajně dotýkali nezměrných zdrojů moci a uzdravování. Proslulým příkladem schopnosti snícího využít moc z vyššího světa k nápravě záležitostí pozemských se stalo vidění svatého Anselma. Druhý normanský král Anglie, Vilém II., byl lakotný, hádavý a pupkatý hulvát. V roce 1100 měl Anselm vidění, v němž spatřil „svaté z Anglie“, jak žádají Boha, aby s normanským zloduchem na trůnu nějak skoncoval. Bůh vyzval svatého Albana a podal mu plamenný šíp. Svatý Alban šíp vzal a slíbil, že „hříchy pomstí“. V Anselmově vidění pak mrštil šípem dolů a ten se snesl na zem jako ohnivá kometa. Přibližně ve stejnou dobu byl Vilém II. Zasažen šípem během lovu v New Forest. Smrtelně raněn spadl s koně a do večera zemřel. Po celé Evropě se roznesla zpráva, že klerikál jménem Anselm má schopnost ničit krále prostřednictvím modliteb a vizí. Ve středověku byly sny považovány za „okamžité spojení s nadpřirozeným zdrojem správnosti“. Sny tedy měly maximální politický význam a mezi konkurenčními věštbami a snovými zážitky panovalo neustálé napětí.
