...nebo "semetrika"?...

 Nepíšu často o sobě - respektive skoro vůbec - a ani tentokrát to nebude jinak. Jen svoje vhledy budu vkládat v první osobě - a sice proto, že cokoliv skládám, jde skrz moje interní prožitky a reflektuje se do mého osobního souboru pohledů, kterými hledím do Světa a do jeho pozadí. Někdy je obojí zřetelné a jasné, jindy to pozadí bývá matnější a zastřené - vždy ale záleží na určitém množství symetrií, které z prostředí přijímám a sleduji - jakmile překročí určitou (intuitivně cítěnou) kritickou mez, tak vím, že struktura nějakého konkrétního sdělení z energo-informačních polí prožívaných událostí je kompletní a připravená k finálnímu zpracování do těchto textů, které publikuji. 

 Jako lidé jsme náchylní ke sklouzávání do šablon chování, které skutečně existují a díky kterým jsme předvídatelní a čitelní. Nikdo se jim nevyhne - jsou naší přirozeností, součástí naší osobnosti, kterou se do běhu Života projevujeme. Tyto archetypy mají svoje zákonitosti, tvary i návaznosti do dalších dílčích celků, které součtem nás všech tvoří Kolektivní Vědomí Lidstva. Není to tedy nic špatného nebo nežádoucího - jde jen o to tyto šablony znát, orientovat se v jejich "sdělení" a umět je u lidí v kontaktní blízkosti rozeznat, definovat a zařadit do vlastního schématu vnímání Světa. 

 Když jsem se narodila, tak "sudičky" nad mojí kolébkou popletly text poslání a místo: "Budeš vstřícně hledět na lidi..." vyslovily: "Budeš přísně hledět do lidí...". A tak se i stalo. Ano - psychologie chování lidí je to, co mě zajímá, co zkoumám, řadím do symetrií a popisuji ve svých vhledech do proměn Kolektivního Vědomí. Mám cit pro přesnost návazností jednotlivých vrstev těchto archetypů, kde "postavení" projeveného a předneseného musí sedět na milimetr a jakmile někde něco skřípne, tak jsem v pozoru - chytnu stopu a dokud nerozklíčuju příčinu pazvuku, nedám si pokoj. Tímto způsobem dešifruju chování jednotlivců hlavně v prostředí sociálních sítí - a to konkrétně v oblasti duchovní tématiky, metafyzických prognóz a distribuci informací z externích (mimozemských) zdrojů. Zajímají mě ti konkrétní lidé, kteří o sobě cosi tvrdí a v tom duchu se prezentují - ale já vnímám nesoulad schématu těch jejich poslání a rolí (jejich předkládané vize) a toho, jak se osobně projevují v obyčejném přednesu. 

 Člověk je totiž v prostředí "limitován" určitými pravidly, která neobejde, nezakryje ani jinak nezamaskuje - aby "křížovou" systémovou analýzou a asociačními cestami souvislostí všechno klaplo tak, že by to nebylo napadnutelné. Nikoliv - všechno musí sedět do X-té vrstvy dané informační struktury - a pokud tomu tak není, je něco špatně. A to špatně mívá v 99% jednoznačný původ - a tím je iluze vlastního postavení ve společnosti dané populace, které jednotlivci často propadají. Důvody jsou mnohé - obecně jde o nezvládnutí faktu rozšíření vlastního Vědomí do vrstev reality Života - které v sobě mobilizoval nějakou konkrétní událostí. Bývají to různé osobní krize, blízkost smrti, dlouhodobé vystavení prostředkům, které změny stavů vědomí způsobují - jako alkohol, drogy....ale také hluboký smutek, stres a celkové vyčerpání z nějakých psychických příčin, co bývají následkem ztráty, bolesti, nepřízně osudu obecně. Každý jsme "obestavený" určitou soustavou filtrů, které korigují náš pohyb sdíleným prostředím. Proč? Opět nikoliv proto, abychom byli ovládáni a manipulováni - ale abychom se udrželi v limitech těch pravidel symetrií. Člověk je totiž inteligentní tvor s vlastní silnou vůlí, fantazií a obrovskou touhou naplňovat svoje vize. Člověk má osobní představy o tom, jak by chtěl, aby realita žití vypadala a tyto je ochoten aplikovat doslova přes mrtvoly. Známe to z dějin - ze životopisů těch, kteří přelstili symetrii principů (pomohlo jim vyšší duchovní vedení z prostředí těch entit, které nazývám parazitickým Egregorem Moci) a krátkodobě uplatnili svoje představy. Byli to diktátoři a samozvaní vůdci, kteří nikdy nemohli v čele evoluce udržet stabilní pozici - přesto způsobili obrovské škody. To byl krajní příklad - ale děje se to v malém a relativně neškodném stále - člověk je už takový.

 Jak se mění komplexní systém těchto archetypů Kolektivního Vědomí - tak dochází ke zřetelnému vykreslení dříve nejasných disproporcí mezi tím, co je možné a reálné - a co si ambiciózní jednotlivci vymysleli jako svoji roli na přetváření obrazu lidských dějin. Dám příklad k pochopení funkce těch filtrů: ...když budu pohybově handicapovaná, tak běžet maraton na špici pro mě bude asi neuskutečnitelný sen. Proto o sobě nemůžu prohlásit, že jsem maratonský běžec. Analogicky k tomu - pokud budu o sobě tvrdit, že jsem nějakým vůdčím elementem probíhající Transformace Kolektivního Vědomí (nebo Vzestupu - jak je mezi "vertikály" nyní moderní), pak bude základní podmínkou k uvěřitelnosti tohoto tvrzení ta okolnost, že budu schopná kdykoliv udržet odstup, nadhled, objektivní perspektivu - protože jinak bych z principu nemohla takovou misi plnit. Když se na tyto lidi (říkám jim samozvaní spasitelé) podíváme v detailu - nalezneme ovšem fakta z jejich Života, která tomu jejich tvrzení protiřečí - nalezneme jejich filtry a slyšíme skřípání - což znamená, že něco je špatně. 

 Nejčastější disproporcí je okolnost osobní zainteresovanosti na aktivitách, které předkládají někteří lidé jako vyšší poslání ve prospěch celého lidstva. Je to onen přirozený filtr, který vyvstane z běhu událostí Časem našich životů - inteligence sebeorganizace návaznosti dějů nám je nastaví a my je musíme přijmout....např. vzdát se snu o maratonu, protože jsem na vozíčku. Jde například o uvedení do takové životní situace, kdy jsme na své "práci pro celek" existenčně navázáni - objektivita odstupu je v tu ránu v háji a my - ať vědomě, nebo podprahovým projevem záměrů - upřednostňujeme tento osobní interes. Takže skřípot jako hrom - pokud bychom byli tou vyšší světelnou bytostí, seslanou na Zem za účelem vedení lidstva k Vzestupu - pak bychom se do takové souhry životních okolností nikdy nedostali. Naopak - inteligence prostoru by nám servírovala vždy v pravý okamžik komplexní podporu, která by zahrnovala od hmotného zajištění, po složení struktur společnosti, ve které se pohybujeme  - vždy vše v takové podobě, která by nám naši objektivní pozici nevzala - naopak by ji prioritně kultivovala do nejmenších detailů...atd. Je to prostě o symetriích - energii, informacích a našich aurických polích, která se do sdíleného prostředí ukazují ve své plné a pravdivé kráse. My sami o sobě mimoděk informujeme okolí o tom, kdo jsme - jaké máme skutečné záměry, co sledujeme, proč a kam tím chceme nabrat směr. Jak? Vlastními slovy, kterými svoje chování doprovázíme, svoje poslání prezentujeme - skutky, které se za námi zapisují do běhu Času - to jsou informační kořeny našeho Života, které jsou volně přístupné a čitelné v těch paměťových médiích, které nazýváme Knihovnou Akáša...

 Ano - jsme čitelní a proto se intuitivně bojíme, že i manipulovatelní. Neříkám, že neexistují lidé, kteří tohoto "umění" čtení nezneužívají - všichni víme, kdo je to mentalista a jak pracuje s "anatomií" pravdy a lži. Mocenské Elity takové lidi najímají k privátním úkolům a také díky jejich "výpomoci" svět vypadá tak, jak vypadá. 

 Já ale nejsem mentalista - dnes mě k tomuto textu stimuloval jeden velmi zajímavý komentář na Fb profilu stránky PandoRa.cz, který neotřele oživil pohled na moje popisy novými vhledy. Celé konverzační vlákno je zde - včetně mojí odpovědi, ze které část na závěr cituji: 

 "Všechno to, co píšu - to jsou moje "složeniny" z toho, jak zpracovávám příchozí informace. Realit je tolik, kolik je lidí - souběžně spolu existují a dotýkají synchronicitami, které jsou jako most pro výměnu inspirací. Někdy z legrace říkám, že píšu literaturu alter-faktu... Cítím se být spíš pozorovatelem a písařem, nežli někým povolaným - takže se sice ohlížím (neustále), ale nevyhlížím následovníky, v jejichž čele bych chtěla zaujmout postavení. Prostě pozoruji - psychologie chování lidí na sociálních sítích je mým koníčkem - skládám souvislosti tak, jak mi to zpětnou vazbou inteligence prostoru vrací. Možná mám trochu smysl pro symetrie těch vazeb a jejich uspořádání v tom, co nazýváme Kolektivním Vědomím - a když cítím, že to někomu skřípe, tak jsem i hodně kritická (?). Jsem ráda za ty, které moje popisy osloví - a jsem schopná jim nějakým způsobem přiblížit podrobnosti - pokud je sama vidím. Nic víc a nic míň. Svobodu a nezávislost na paradigmatech si moc cením - proto jsem možná někdy přísnější, než je vhodné...ale jinak nikoho do ničeho nenutím. Nabízím alternativy existujícího a toť vše..." .

 P.S.....S.I. v názvu (S.I.METRIKA) je můj monogram (Sittová Irena)....