Jdi na obsah Jdi na menu

Série AQUA - souhrn

3. 5. 2020

 …překlápění „věků“…

 Co to znamená…?

 V arianském dialektu, který se stále nejvíce promítá hlavně do slovanských jazyků – především do ruštiny – je v názvu PROJEKTU ČLO-VĚK symbolicky zakomponováno kdo ho provádí, jakým způsobem a v jaké časové perspektivě. Je to doména ČELO-VĚKŮ, to znamená LIDSTVA, které v toku ČASU uskutečňuje Plán své Evoluce (je na jejím „čele“) a to pomocí překlápění – sebe skrze VĚKY. VĚK je v obecném smyslu úsek Platónského roku, který má délku cca 25800 let a díky precesi planety se na noční obloze během tohoto „roku“ překlopí celkem 12 věků = souhvězdí, která o jarní rovnodennosti vidíme těsně před úsvitem na obzoru, kde vyjde Slunce. Každý VĚK (dům) obýváme 2150 let – každý má svá specifika vlivu na náš kolektivní vývoj. Energie, které věku dodávají konkrétní soubor expozičních schémat, nazýváme Duchy Času nebo také archandělský patronát nad aktuálně obývaným Domem. 

 Současnou podobu civilizace utváříme zhruba 12500 let – od Věku LVA, během kterého došlo k Velké Potopě a k poslední „sklizni“ Duší – tedy k události, která znamenala konec předchozí civilizace a téměř vymření populace Lidstva jako takové. 

 Ale co bylo před Potopou?

 V nadsázce – cosi podobného, co se děje tady a teď – respektive posledních cca 60 let. Obrovský boom v oblasti duchovního rozvoje společnosti násilně a tragicky zatrhnul vliv hierarchických mocností, které tvarují Evoluci ČELO-VĚKŮ už stovky tisíc, možná miliony, let – způsobem, který neodpovídá „manuálu“ Projektu Člověk – ale jde cestou Moci a z ní odvozených efektů na utváření společenstev lidských bytostí. Tento neblahý vliv vyvrcholil v okamžiku, kdy si nadkritická většina tehdejšího Lidstva v Atlantidě uvědomila, že je krůček od plného rozvinutí genetického potenciálu a tedy od transformace do intencí Galaktického Člověka. To je ale fáze, jejíž spuštění provideři Hierarchie Moci nemohli dopustit – zesílili ideologický nátlak na obyvatelstvo – a prostřednictvím ekvivalentu dnešní New Age instalovali do podvědomí populace Vizi VZESTOUPENÍ Duše do vyšších sfér Existence. 

 V Atlantidě probíhal běžný Život odlišně od dnešního pojetí – magie a rituály, při kterých se požívala energie krystalů, byly obdobou našich technologií – byly součástí každé domácnosti, lidé se s jejich pomocí telepaticky dorozumívali, promítali si obrazy ze vzdáleného kosmického prostředí a netělesně cestovali projekcí Mysli. Portály do hyperprostoru byly volně otevřené a přístupné. Vlivem mocenských struktur se ale začala společnost diferencovat do kast, které si některé „vymoženosti“ přivlastnili, utajili a rozvíjeli způsobem, co odporoval kosmickým zákonům. Šlo především o materializace velkých objemů hmoty ze vzdálených destinací Galaxie – až do té míry, kdy nasycenost Vodíkem (proces materializace formou „atom-H-mota“) přerostla kritickou mez, došlo k fúzi s planetární noosférou a uvolnilo se obrovské množství vody (H2O). To byla zkáza nejen Atlantidy, ale celé lidské civilizace v tom formátu jak před Potopou existovala. Většina uvolněných Duší přešla do hibernace  - k jejich zpětné inkarnaci docházelo ve zpoždění tisíců let – jak pomalu rostla pozemská populace.

 Sklizeň – které dalo zelenou veliké množství obyvatel tehdejší civilizace – nesplnila slibované očekávání. Jen několik jedinců se dostalo do tzv. Duchovní Hierarchie Země (nanebevstoupení mistři), pro ostatní Ohnivé Bytosti se Země stala „zapovězenou“ – nemohly řídit projekce své Identity ve vrstvě Oktávy dimenzí (3D), která je rozhodují pro dosažení Celistvosti a pro skok na další level, který se tímto krokem otevře v kosmickém souboru Světů – v Galaxii. Mohly ale v paralelních realitách modulovat scénáře, které by upravily projekci Duší na Zemi tak, aby tyto „blokovaly“ v aurickém poli ty části DNA, které by umožnily návrat k před-potopním standardům funkcí Člověka. Přestože kódování Duše do inkarnace (sestavení programového Plánu Života) řídí duchovní hierarchie, poplatná Spasitelskému Modelu Existence – podařilo se zakomponovat „omezovače“ do „hardwaru“ (staly se součástí světelného těla) tak, aby Člověk neopakoval schéma Evoluce, které selhalo. Každá Ohnivá Bytost si takto upravila svou interní „matrici“ Identity – tak, aby ji mohla za příznivých společenských a duchovních podmínek, nezávisle na existujícím vlivu Egregoru Moci, znovu nastartovat do původního obrazu. 

 To je proces, který nyní dnes a denně zažíváme. Je individuální, plně autonomní a specificky „šitý“ na míru každého z nás.

 My si mnohdy nedokážeme představit, nebo nevíme – že Duše není jadernou podstatou naší Identity. Myslíme, že za ní už nic dalšího není, že to ona jediná přežívá tehdy, kdy tělo umírá. Duše je však hlavně nosičem programu pro konkrétní inkarnaci – je tedy už sama o sobě jakousi jemno-hmotnou inkarnací, a když Plán, který nesla, dojde naplnění, tak „přehraje“ svůj životní zážitek do Disku Galaxie (promítnutí filmu Života v okamžiku smrti) a stoupne si do fronty na další program. Centrálním Bodem naší Identity (ID-ENTITA) je tzv. soubor vyššího Já (NAD-JÁ) = Vědomí Ohnivé Bytosti, která tvoří Jádro naší multi-dimenzionální Existence. Takových nosičů, jako je Duše, obsluhuje stovky – na mnoha místech ve Vesmíru, v mnoha vrstvách Světů, které tam jsou. Jak procházíme inkarnacemi, ztrácíme části sebe-sama. Jsou to konkrétní Osobnosti, které mají jméno a kterými jsme „byli“. Každá další inkarnace Duše do téhož Kolektivního Vědomí však obsahuje symboly všech Osobností, co už prožila – jako skryté kódování je nalézáme ve svých současných jménech, příjmeních, nickách a aliasech, přezdívkách a přízviskách – tvoří lokální Mapu naší Identity. Takových Map máme každý více a postupně si je poskládáme do logického obrazu (atlasu) vlastní Celistvosti. 

 Asi nebude překvapením, že ta část populace, která tehdy v Atlantidě dala zelenou Vzestupu a tím Sklizni Duší, je také nyní přítomná mezi námi na Zemi - z valné většiny nepoučená pracuje ve stejných schématech jako tehdy. Rčení „po nás potopa“ – je její krédo – v kolektivním podvědomí nás doprovází od okamžiku posledního globálního kataklyzmatu – jako Pomník zaniklé civilizace, která nevědomky utáhla opasek tisícům generací svých potomků…..

 Jsou to jen intuitivní vhledy a pocity, co se uvolňují letmým prožitkem vzpomínek – mám k tomu ještě hodně dalších poznámek, ale ty zakomponuji zase do některého dalšího textu, co bude ladit s momentem doby a jejím souborem energo-informačních polí.

 Pro další doplnění dávám odkaz na Angeologii Emila Páleše
 a jako inspiraci zase jiný vhled – zaměřený na Atlantské krystalové technologie