ZÁŘI-ČI
Drahokam Bytí...jemný a vzácný, broušený tisíci nástroji Života...Mého, Tvého, nás Všech. Nenecháme si ho vzít - budeme ho opatrovat, chránit a ctít...dnes, zítra, vždy. Je Darem nejvzácnějším, Čas ho ukoval pro nás - bytosti Vesmíru oddané a jeho předivo tkající. Slovíčky Lásky, vroucností Srdce, nezlomnou Vůlí tvořit jeho mystické Krajiny. Rozměrem a perspektivou Duše, moudrostí zkušeného Vědce, citem Umělce pro snoubení Krásy s Rozmanitostí Nekonečna...
Zářící nezměrností ducha Svobody je Portál ZÁŘI-ČI...věkem zrající k rozžehnutí myriád Sluncí - uvnitř nás, kde Síla sídlí...kde Zdroj součtem skrz nás nachází břehy vyjádření. Studny jeho energie kulminují k výtrysku Esence Či, která se věky sbírala z odlesků plošek briliantového brusu Bytí...
P.S. Dvě párové Duše ČLO-věka v Celistvosti Věčnosti - dnes a ozvěnou 20.9. - zapsaly ta Slova do Obzoru obyčejného dne...aby propojily nitky Času do sekvence Nesmrtelnosti...
Motto:
Můj čas,
je pouhopouhé prozatím,
můj čas,
může říct já už neplatím.
Rád, tak rád bych žil
a mám jen zbytek sil,
a času míň, než se mi zdálo
před půl hodinou
Příteli chvátej SOS,
ať jsem i zítra čím jsem dnes,
zbav mě tíhy mé rány mé co nejdřív,
příteli chvátej píšu vzkaz,
dej mi co ztrácim dej mi čas,
vrať mi víru mou, lásku mou
a té nejvíc.
Z vlastního spánku můžeš krást
jen času svého dej mi část,
boj s časem toužím tentokrát
neprohrát.
Můj čas,
to jsou jen chvílky takové,
můj čas,
se ocit v tísni časové.
Rád bych zůstal živ,
chci dýchat jako dřív,
a čekám dál,
že přece ustrneš se nade mnou.
Příteli chvátej SOS,
ať jsem i zítra čím jsem dnes,
zbav mě tísně mé, strasti mé co nejdřív.
Příteli chvátej píšu vzkaz,
dej mi co ztrácim dej mi čas,
vrať mi víru mou, lásku mou,
a té nejvíc.
Z vlastního spánku můžeš krást
jen času svého dej mi část,
společně můžem tentokrát
neprohrát.
Až budeš příště v tísni sám,
kus času svého já ti dám,
a pomoc tvou ti zítra tím,
oplatím ....