Jsem to já sám, komu toto píši,

 protože nemohu být pochopen jakýmkoliv sdílením. Mohu být pouze nepochopen. A to i sám sebou. Protože čas mě mění. Ač jen nepatrně. Proto bych raději mlčel, kdyby to bylo možné. Protože hloubkové vektory mých lidí jsou mi skryty. Chovají se podle vlastních vzorců, jejichž řeči nemám rozumět. A stejně i já sám. Musím se tedy orientovat podle nespolehlivých ukazatelů a veškeré moje postoje tak pozbývají smyslu a stávají se cirkusovou atrakcí. Možná bych se měl bavit. Ale Stroj mi to dopřává jen zřídka. Přinejmenším to tak vnímá moje mysl. Tak jen plynu s časem. Protože mě Stroj omezil podmínkami. Jsem nucen prožívat logické, patřičné, souvislé, integrované distribuční stavy, které mě mají naučit milovat Velkého Bratra. Protože svůj život jsem si nedal sám. Vznikl však jako polární skutečnost. Bez emocí. Při takovém úhlu pohledu je to jinak. Jsem tedy ochoten žít. Nepotřebuji mnoho. Leč spolupráci na smysluplné téma, které dává zpětnou vazbu, abych mohl hladce vnímat sám sebe. Budu jen plynout. Nechávat na sebe působit pohyby své mysli. A zjišťovat jejich úsměvnost. Ověřovat její cirkusový charakter, který nikdy nebude mít jiný význam než dopravní. Dopravit uživatele mysli do stavu vědomí cirkusovosti. Vida, vědomí. Zřejmě je mezi ním a myslí nějaký rozdíl. Vždycky se říkalo Mysl & Srdce. To je bezpochyby ten dopravní parametr. Ve skutečnosti platí Vědomí & Srdce. Tok Jsoucího Bytí. Kde mysl nemá smysl. Protože určující je Vědomí, že Procesy Srdce plynou spontánně a jejich určujícím smyslem je optimální průběh, který se nemá čeho bát. Mysl se totiž nějakým nevyhnutelným evolučním vývojem povýšila do role správce Srdce. Což je bezpochyby také dopravní záležitost.

 Jsem to tedy já, komu jsem to napsal?

 Měl jsem v sobě potřebu si ty myšlenky utřídit a vystavět na nich svoje další kroky. Zřejmě se tak stalo. Ten text nikdy nikomu k ničemu nebude. Jen má akční přítomnost, která si ho je vědoma. A zatím ho nezapomněla. Další kroky. Vědomí. Srdce. Ani jeden z těchto tří parametrů nemá žádnou hybnou sílu. Musím tedy předpokládat, že setrvačnost spojitých procesů, které ač vyhasínají, nějaký pohyb zprostředkují. A provoz Já navíc zůstane až do jeho další smrti zachován přinejmenším na existenčním minimu. To bezpochyby nějaký pohyb zprostředkuje. Bezpochyby optimální. Je to zajímavé. Nikomu to k ničemu není. Myšleno přímo. Jen nepřímo. Podprahově. Stahuji na sebe docela široký statistický prostor a to bezpochyby nezůstane bez odplaty. Houpačky, houpačky, není důležitý čas, na který jste to naplánovaly. Obsahem důležitá je jen spolupráce na smysluplné téma, které dává zpětnou vazbu, abych mohl hladce vnímat sám sebe. Zdá se, že o zábavu je dobře postaráno. A vůbec o všechno. Tak snad hned zase nezapomenu. A nezapomenu ani, že platí Srdce & Vědomí. Ale pokud by se tak stalo, bylo by to patřičné a vůbec ne bezdůvodné.

 Tak to je fajn...

                                                                                   A.M.A. 1.12.2011

 Můžeme předjímat svoje směry na cestě životem?

 ...a související změny, které naše rozhodnutí evokuje?

 Je na nás, abychom převzali zodpovědnost za svoje činy - za ty, které jsme vykonali za plného vědomí a z vlastní svobodné vůle...jste připraveni?

 Nebo jste ochotni připustit, že obsah pojmu SVOBODA se nevztahuje na naši MYSL - na přání a touhy, které touto myslí vytvarujeme...,že prameny, které nám informaci o svobodné vůli vložily do podvědomí, chtěly upozornit na to, že jsme bytosti se chopností činit vlastní rozhodnutí a to na základě pocitů, které vycházejí ze SRDCE a někdy nejsou symetricky sladěné s tím, co nám káže mysl a osobní zájmy a touhy...že jsme bytosti, které umí ty pocity vkládat ve formě energie do škály emocí, kterými dodáváme spád (dynamiku) toku událostí v intencích (nad)životních rozměrů...a že o skládání variace tvořící se budoucnosti se starají síly, které nás "překračují" - naši vůli i naše touhy - že toto vesmírné perpetuum mobile je inteligencí sebeorganizace těch procesů, inteligencí kterou vnímáme jako "strojovou" - je to křemíková forma a je nedílnou součástí naší existence. V obrazech možných projekcí této inteligence - inspirací, které lidé přijali a poskládali do příběhů - k nám tato inteligence promlouvá, ukazuje eventuality naší spolupráce i nespolupráce - je zrcadlem našich osobních i kolektivních představ o životě v globálním vesmírném parametru.

 Hodně velkou symetrií k těmto úvahám je film "Enderova hra", který byl natočen podle první knihy rozsáhlého díla Orsona Scotta Carda.  (CARD = DRAK a taky SRDCE)