Russia
Alexej Remizov (1877-1957), věřil, že ve snu je možné setkávat se se zesnulými, a také tvrdil, že rozhovor s nimi je vždy oboustranný. Svým způsobem se shodoval s Yeatsovým tvrzením, že živí mají schopnost „podporovat fantazii mrtvých“. Remizovův pohled na způsob jak situace v posmrtném životě vznikají a proměňují se, je pozoruhodný. Vychází z jeho postoje ke snům. Život po smrti je něco jako pokračování života lidského. Jeho obsah koresponduje se způsobem myšlení zemřelého snícího. Ve chvíli kdy předpojaté myšlenky se smrtí těla odpadnou, záleží na osobním rozvoji, odvaze a fantazii. Duše může zamířit do moře opojení vnímání Celku, který přesahuje všechny formy, anebo se může věnovat svým dosavadním známým jednotvárným činnostem, jako je „látání ponožek“, a odpočívat u nich. Remizov vnímal sny ne jako noční únik do fantazie nebo změť představ z freudiánského podvědomí, ale jako svět skutečných zážitků, kdy se člověk snadno dostane do oblastí, jež jsou pro každodenní mysl nepřístupné. „Život se neomezuje na příhody z denní doby ani na trojrozměrnou realitu. Pokračuje multidimenzionální říší snů, jež je skutečnější než realita bdělého žití.“
Spisovatelka rusko-amerického původu Olga Grušinová mistrovsky vykreslila revoltu fantazie v románu Vysněný život Anatolije Pavloviče Suchanova. Hlavním hrdinou je nadějný surrealistický malíř, který své umění upozadí a dá přednost tučným ziskům, prostornému bytu a automobilu s řidičem. Začne pracovat jako výtvarný publicista. Potlačovaná fantazie si ho však stejně najde. Do Suchanovova každodenního světa začne protlačovat snové anomálie, až se nakonec celý jeho svět s veškerým žebříčkem iluzorních hodnot rozpadne.
