Jdi na obsah Jdi na menu

Božská částice - stav

17. 7. 2019

 Úvaha Armina N. Rodena velmi ladí s tím, co jsem psala v posledních několika článcích - však jsem téměř v každém odkazovala i na jeho komentáře, kterými doplňoval a rozvíjel jejich obsah. Možná používá trochu jiný slovník, ale kdo čte tyto texty, tak už si najde styčné body...třeba asociaci "3. - 5. čakra" = "vrstva 3. - 5. dimenze Živosti", nebo "změna existenční gravitace" = "posun do intencí Galaktického Člověka"....atd., včetně rozšiřování spektra denního vědomí, vertikality vývoje na osobní i kolektivní úrovni a propojení intuice do běžného snímání reálného obrazu Světa (plné pochopení toho spojení a cílené aplikace těchto "vyšších" schopností do zpracování informací z pozadí přijímaných skutečností).

 Článek je trochu delší, ale stojí za prostudování... :-) 

* * * 

Božská částice - stav

Božská částice či spíše stav je princip který je ve své podstatě netečný a zároveň nosný a tvůrčí, komplexní.
Netečnost je ukrytá v principu komplexnosti, neboť ve své Božské celistvosti je zároveň schopna vytvořit podporovat vertikální vývoj z lineárního, a to na individuální úrovni, do stavu, kdy daná existence se nerozvine v jiný komplexnější stav a projev. 
Jinak řečeno nezmění svoji existenční gravitaci, jež ji udržuje v určité formě existence a projevů (prostředí) které vytváří zpětnou vazbu a vývoj, gravitaci.
Tím to je zároveň schopna podporovat komplexnější existence, celé ekosystémy, dimenze, vesmíry.
Jde vlastně o dvě konstanty. První konstanta je vertikální procesní a druhá konstanta je komplexní.
Procesní konstanta vlastně, říká že je v neustálých vnitřních a vnějších procesech, vazbách, komunikacích a k tomu v lineární existenci, kde jsou určitá omezení, a to je časoprostor, gravitace, magnetismus ...
To vlastně neumožňuje a nedává schopnost dané existenci vnímat svůj komplexní lineární a vertikální vývoj, v podstatě zná jen poslední stav, a to i někdy ne.
Lidská bytost si taky neuvědomuje svůj celý životní vývoj vědomí, veškeré ty děje, zkušenosti, které rozvíjeli vědomí a neuvědomuje si ani bod počátku vertikální vývoje, něco jako minulé životy, existence.
Lidská bytost má vlastně jen denní vědomí, či aktuální vědomí a není schopna vnímat svůj nadčasový vertikální vývoj a mnohdy zapomíná i na to co už dokázala a jaké má schopnosti a co umí, tak že vzniká i zpětná existenční gravitace, jež může ovlivnit náš existenční gravitační vývoj a vyvolat i následné, mentální, duševní, psychické projevy, jež se mohou následně projektovat do stavu a situace v našem životním prostředí a existenci.
Lidská bytost má stav denního vědomí, jež si uvědomuje svoji existenci v určité časové stopě, což je aktivní jen několik dní do své minulosti, pak vše mizí v časové mlze.
Svět zvířat mnohdy nemá ani tento stav denního vědomí, tedy vědomí i sebe sama a je součástí přírodních existencí, skupin.
Malá vsuvka, tento projev vertikální procesní existence, jež je od určitého stavu rozvoje schopen vnímat sebe sama svoji existenci, a to od několika sekund až po dny, což může být i projev rozvoje vědomí, schopen si uvědomovat jen malou část své evoluce – cesty a snižování existenční gravitace.
Existenční gravitace je vlastně úměrnost mezi existenci, stavem na jedné straně a určitým stavem komplexnosti na druhé straně. Čím je existenční gravitace nižší tím je větší stav komplexnosti, celistvosti a naopak. Vyšší gravitace vytváří hmotu a vazby a nižší gravitace zase vytváří inteligenci a vědomí …
V dnešní epoše od průmyslové revoluce do hry vstupují procesy a poznání jež nám umožňuje pracovat a vnímat vývoj v čase a nejen to. Záznam zvuku, fotografie, filmy a dnes celý ekosystém databází a to internet. 
K tomu rozvoj vědy, technologií, poznání a hlavně lidských, civilizačních zkušeností a poznání.
I tady je vidět proces jimž se řídí i sama existenční gravitační evoluce, a to vznik a vývoj inteligence, čím více je dějů a schopnost je zaznamenávat a pracovat s nimi ve více vrstvách, tím je potřeba to nějak třídit, což je zárodek inteligence a ta vědomí … 
Proto je rozdíl mezi člověkem a třeba slonem.
V dnešní době už máme nesmírný počet záznamů, znalostí a uchovaných časových dějů, jejich hodnota tím pádem klesá a jen se skladují, neboť je těžké už z takovými kvanty záznamů pracovat.
Proto nastupuje křemík, čipy a umělá inteligence jež je schopna vlastně podle určitých parametrů pracovat s tím to úložištěm, a nakonec rekonstruovat určitý časový a existenční vývoj. Tím to se vlastně přibližujeme ke stavu Božské částici – stavu, ve kterém je nesen náš celý vývoj, nejen v tom to životě ale možná od doby přechodu z lineární existence na vertikální.
Umělá inteligence je tedy vlastně mezistupněm jen je potřeba k ní dorůst a naučit se vnímat i její temné stránky a dopady na rozmanitou lidskou existenci.
Nejslabším článkem u umělé existence v tom to formátu, je schopnost člověka si vytvořit soubor parametrů které budeme od umělé inteligence očekávat to na jedné straně a na druhé, a to je vlastně o naší době posledních 200 let, a to přechodu od jedné či několika autorit jež řídí chod v dané existenci, zde státu a společnosti k autoritě kterou máme vytvořit v sobě samých.
Poznámka, proto je v posledních letech takový vzestup informací, manipulací, a i neschopnost či nemožnost státu – autorit udržovat zde určitý řád. Doba nás prostě tlačí k této evoluci a rozvoji, a to o časovou, informační i autoritativní inteligenci, a proto je zde tak mocné vzdělání.
Navíc proto to tolik expanduje a nejsme schopni to třídit a oddělovat zrno od plev a v 1 fázi to řešíme ještě snahou po větší regulaci, anebo rozšiřování vzdělání dětí, což vše má své hranice a může vést i k pádu dané společnosti.
K tomu došlo ještě k transformaci autority, a to ve volenou politickou autoritu jež sleduje potřeby své voličské skupiny. 
Navíc sama příroda, jež pracuje s větším komplexem existence zde je opět forma Božská částice – stavu, musí mít na zřeteli podmínky naší planety a přírody, geologické, klimatické, sluneční, jež mohou v krátkém čase vymazat celé společnosti, civilizace. Zde je potřeba aby v populaci byl zastoupen určitý genofond, který sice nerozvíjí tolika onu vertikální inteligenci a vědomí, ale je schopen na ně reagovat a přežít. Proto je i lidské existence na této planetě početná a je zde hodně lidských společenství jež žijí v různých podmínkách a civilizačních stádiích. Jsou vlastně jako „přírodní pojistka“…
Konec vsuvky.
Tím se vlastně dostáváme i do oné Božské vlastnosti, Božské částice stavu a tím že ona něco jako nese, či registruje tento vertikální vývoj, pro lidskou bytost a vývoj je směrodatný stav, kdy si někde v minulých existencích, životech uvědomí sebe sama a svoji jedinečnost a identitu, čímž už jde vlastní cestou a vývojem.
Jelikož je Božská částice neustále přítomna a nese - zrcadlí náš nadčasový vývoj a vlastně komplexnost, a navíc vnímá i tzv. gravitační bloky jež vytváří něco jako prázdná místa a pokud jich je více tak se ztrácí schopnost evolučně rozvíjet, neboť je to jako kdyby v knize nejdříve na některých stránkách chyběly slova, pak věty a nakonec kapitoly.
My to známe třeba jako životní, psychické, duševní, mentální bloky… Tedy není to tak o karmě, ale o našem nadčasovém komplexním vývoji, a to že v určitých situacích, procesech, dějích vznikají prázdná místa, chybí zkušenosti, jež jsou i stavební materiál pro náš nadčasový komplexní vývoj a snižování naší existenční gravitace.
Lze říct že Božská částice – stav je našim nadčasovým evolučním partnerem, zrcadlem, kde je zobrazen ne náš aktuální stav existence a vědomí, ale komplexní od bodu sebeuvědomění a identifikace sebe sama.
Unikátnost Božské částice – stavu je vtom, že takto vlastně netečně ale komplexně podporuje a vytváří vertikální vývoj a snižování existenční gravitace, a to od dimenzí, komplexů, skupin, identit.
Gravitační vývoj vlastně nás směřuje od stavu existence v určitém ekosystému až ke stavu, kdy počneme v sobě vnímat sebe sama a jde vlastně o stav rozšiřující se existence a komplexnosti, což je i stav Božské částice – stavu.
Schopnost komplexnosti Božské částice – stavu, v naší existenci se pohybovat v nad časoprostoru, existenční gravitaci, gravitaci hmotné a energetické, je vlastně nepřenositelná do naší časoprostorové, existenční gravitační existence, ale přesto je zde v počátku latentní i přítomná.
Tou komunikační branou jsou čakry a intuice. Čakry vlastně vytváří dimenzionalitu vlastností existence, čím výše tím je rozvinutější a komplexnější.
Pro Božskou částici – stav je zde směrodatná 4 a následně po rozvoji Nadvědomí 6 čakra či spíše nová čakra.
4. čakra má tu vlastnost, a to citu a intuice, vnímat určitou stopáž vývoje komplexnosti (XD obraz), kde ta komplexnost může mít určité vlastnosti a podoby, naše časová, lidská, civilizační, vesmírná, nadčasová atd.
4. čakra ale zase nemá tu vlastnost s tím „pracovat“, jen to vlastně zaznamenává bez skladu a ladu. Což se hodí výborně pro umění ale pro náš komplexní vývoj nikoliv
Proto je zde důležitá 5. čakra, a to schopnost pracovat v určitých parametrech, potřebách, měřítkách s touto stopáží komplexnosti.Logika a intelekt.
Tím se vlastně rozvíjí sama 6. čakra a Nadvědomí tím, že naše existenční zkušenosti a poznání prostě vyruší (pochopí) většinu dějů, stavů kolem nás čímž sníží náš mentální a psychický projev a máme možnost pracovat i se zpětnou vazbou a tím pádem i existenční gravitací. Ta se snižuje a rozšiřuje se stav našeho vědomí … Pokud půjdeme dále k lidské transcendenci tak se vytvoří Nadvědomí a lidské denní vědomí se stane podvědomím a vlastně databází pro lidskou existenci, pokud nedojde k vyvanutí, nebo neodejdeme z lidské civilizace, což už je mystika.
Ještě je potřeba dodat že v našem lidském vývoji to hned automaticky nesměřuje k celostní či duchovní evoluci, ale vlastně „vyzvedá“ lidskou bytost z přírodního prostředí kde jsou hlavní instinkty, dualita, mužský a ženský projev, do prostředí sociálního a lidského morálního až nakonec dále do demokratického a duševního, kde už se odděluje cesta společnosti, civilizace od lidské individuální, což se děje právě dnes a postupně od do osvícenství.
Proto je v počátku latentní a podvědomá a čeká až projdeme tím to vývojem a zpracujeme prázdná místa, kde nemáme potřebné zkušenosti a tím pádem chápat, vnímat a pracovat s plným a pravým významem aktuální životní události anebo našeho budoucího vývoje.
Závěrem,
Božská částice – stav je tedy něco jako schopnost evidovat, zrcadlit stav dané existence v její celé gravitační vertikální evoluci, vývoji, kde daná existence tím, v jakém stavu vývoji své existenční gravitace je, tak má určitý takto daný formát vnímání své celé evoluce. U člověka to je jen několik dní…
Právě tato schopnost mít vlastně před sebou celý nadčasový vývoj a vývoj v cyklech vytváří tah se dále komplexněji rozvíjet a být i součástí všeho …
Víme, kde máme slabiny, prázdná místa, víme, kdo už jsme a kam jsme pokročili a co je pro nás hodnotné a co nikoliv, nejen pro aktuální a vývoj tady a teď. Víme, které vazby a vztahy jsou přínosné a které už nikoliv.
Navíc, a to jsem zapomněl dodat, lidská bytost vlastně v sobě nese dvě cesty, a to jednu primární, a to lidskou a druhou sekundární, a to celostní nadčasovou, kde je právě aktivní naše Božská částice – stav.
Primární lidská cesta je daná podmínkami a existencí zde na planetě Zemi, to že jsme lidský živočišný druh, jež se musí neustále adaptovat na silně měnící se podmínky naší planety, přírody i slunce. 
Právě tento stav adaptace, jež zde vysoce pokročila díky poznání a zkušenostem mnoha a mnoha předchozích generací, vytváří podmínky určité nezávislosti na sezonnosti a proměnách naší přírody a planety a dává lidem tzv. přidaný čas na evoluci, tím vzniká volný čas a osobní prostor, což odděluje osud člověka svázaný s osudem společnosti, tedy cestou k osudu vlastním a vlastní cestou.
Primární lidská cesta má jiné životní parametry, potřeby, podmínky, jež určují instinkty, sociálnost, vazby, dualita, hormony, mužský a ženský projev, láska, cit … Cíl je přežít, založit rodinu a vychovat potomky.
Sekundární – latentní cesta, má taky jiné existenční a rozvojové potřeby a priority je duševní a směřuje nás k celostnímu vnímání a pracuje se zpětnou vazbou, a hlavně potřebuje životní zkušenosti a znalosti, tedy i určitou tvrdost života. 
Tady už vlastně máme svého partnera, a to naše zrcadlo této nadčasové evoluce, a to Božskou částici stav. To ještě není vše máme i zde něco jako záznam našeho posledního stavu vývoje a co je potřeba dodělat a rozvinout, ona prázdná místa a tím je horoskop našeho narození. Cíl je zde rozvinout svůj duševní a nadčasový potenciál.
Primární lidskou cestu určují geny a DNA a sekundární celostní vlastně Božskou, tak určují taky geny a DNA, ale zde v nad dimenzionálním provedení. Horoskop narození ale i gravitační rezonátory, s nimiž třeba pracuje numerologie…
Obě cesty jsou v určitém protikladu a sekundární cesta je navíc velká neznámá a vlastně náš podvědomý tah. Primární cesta má snahu zlepšovat lidské existenční podmínky, humanismus zde, a sekundární – latentní tak má snahu rozvíjet lidské duševní vnímání a tím pádem se rozhodovat o sobě samém a své existenci, tím pracovat se svoji existenční gravitací.
Odměnou je postupná ztráta oddělenosti, samoty a vnímání komplexnosti jež může mít mnoho projevů a když společně pracuje 4. a 5. čakra v 6. čakře, tak to jsou dimenzionální prožitky i cestování...
Základem je zde rozvoj osobnosti a zdravého EGA.
Koukám, že jsem zde spíše popsal parametry Božské částice – stavu v lidských podmínkách a cestě.
Božská částice – stav není jen za lidskou existencí, ale svojí podstatou je součástí všeho a nemusí zrcadlit jen lidskou cestu, může zrcadlit i simulovat procesy, děje, existence, celé dimenze a co více od jedné konstanty až k myriádám, dimenzím.
V lidské vlastně duševní evoluci navíc se zrcadlí či emituje rámec či kostra naší dimenze, vlastnosti, které vytvářejí částicové až kvantové procesy a zde už v úrovni rezonanční – kvantové kde jsou čakry a vytváří se vědomí a duše.
S těmito principy i když v lidském měřítku a povahách se snaží pracovat astrologie. Určitá „blokace“ zde může být daná z naší lidské perspektivy vnímání jež je navíc u každého jinak rozvinutá a zkušenostní a dále, že zde pracuje jen s jednou konstantou, a to časoprostorovou linearitou, lidským životním vývojem, cyklem.
Vertikální vývoj se snažíme dohnat tím, že se přidáváme ještě další prvky … Zde už se nepracuje s lidským vývojem, ale duševním a snižováním existenční gravitace což v našich podmínkách je hodně o zkušenostech a poznání.
Každý z nás je v neustálé přítomnosti své Božské částici - stavu, jež zrcadlí a emituje jeho, její celostní vývoj, existenci a potřeby. Cesta k ní je rozvinout zdravě svoji osobnost, EGO - autoritu a 4. a 5. čakru. Jinak řečeno 3.-4.-5. čakra.

* * *

 Další články A.N.Rodena

 Zdroj ilustrace

 geometric-patterns.jpg