Do Projektu Kamenné Srdce jsem oprášila starší článek, který jsem publikovala v roce 2010 na webu Tissa.cz - v rámci širšího souboru badatelských aktivit na téma "Fenomén Národa", který mě vždy velmi zajímal a fascinoval hlubokou příčin, které duchovně tvarují naše role - jednotlivě i kolektivně. 

Motto: 

Člověčenstvo je organizace z národů, ne ze států, 
stát je něco umělého, historického, 
národ je něco přirozeného.                                                   

Tomáš G. Masaryk 

 Legionáři - nostalgie starých zašlých časů, nebo živoucí odkaz naší národní hrdosti, statečnosti a ochoty sebeobětování pro vyšší cíle? Jako už mnohokrát v naší historii, byly tyto vskutku unikátní vlastnosti našich lidí probuzeny v pravý čas a pro konkrétní vizi. Ti “Blaničtí rytíři” v nás dostali opět po dlouhých staletích příležitost pozvednout národ. Stalo se to v roce 1914, záhy po vypuknutí První světové války a v jejich čele tentokrát svatého Václava vystřídal Tomáš G. Masaryk. Tato naše národní vize však byla součástí širšího plánu tehdejších mocností. Byli to především Britové, se kterými Masaryk spolupracoval, a kteří ho postavili před nutnost vytvoření samostatného státu. Doufali tak v zastavení expanze Rusů do oblasti střední Evropy, neboť Kramářův plán na vytvoření slovanské federace v čele s Ruskem k tomuto nebezpečí směřoval. Masaryk byl velmi obratný politik. Bylo mu jasné, že nestačí, aby samostatnost získali pouze Češi, ale že bude muset vzniknout stát Čechů a Slováků. Rovněž si byl vědom toho, že Rakousko-Uhersko musí prohrát válku. Mnozí historici posuzují tento Masarykův obrat o 180° jako touhu po moci, která ho ovládla. Před válkou byl totiž přesvědčen o tom, že Rakousko-Uhersko musí zůstat zachováno. Bylo to však spíše pochopení toho, že zastavení Ruského mocenského vlivu je nad národními zájmy.

 Již v létě roku 1914 se Masaryk tajně dohodl s Emanuelem Voskou - americkým obchodníkem českého původu, který pracoval jako agent pro americkou vládu (USA byly tehdy neutrální), že zorganizují tajnou kurýrní síť mezi Anglií, Ruskem, Amerikou a Prahou pro distribuci choulostivých informací vojenského a hospodářského charakteru. Tak vznikla Masarykova a Voskova soukromá zpravodajská služba. Masaryk měl své informátory, kteří mu dodávali data, která kurýrní sítí přijímala zprvu britská zpravodajská služba, později i USA. Je doloženo, že takto bylo předáno i dost dezinformací, které cíleně manipulovaly s realitou stavu uvnitř monarchie v době války. Díky této taktice se mohl Masaryk postavit do vedení československého odboje.   

 První jednotky československého zahraničního odboje začaly vznikat již roku 1914 právě prostřednictvím zpravodajské sítě a náboru, který organizoval Masaryk. Tehdy to byla “revoluční dobrovolná vojska” - název Československé legie se začal užívat až po válce. Dobrovolníky nebyli jen Češi a Slováci, ale i Poláci. Rekrutovali se z řad zajatců a přeběhlíků. Nejsilnější skupiny se vytvořily v Rusku, ve Francii a v Itálii. Koncem války měly jednotky československých zahraničních vojsk přes 100.000 dobrovolníků - bratrů. V průběhu války také začala podnikatelská činnost budoucích legií. Například TECHOD - technické oddělení legií - zakoupilo 6 lodí budoucí československé flotily od Japonska - první z nich byla nazvána Legie. Byly pořízeny pro přesun československých oddílů z Vladivostoku v roce 1920. Málo známý je i fakt, že na  Ruském území bojovaly legie proti bolševikům.

 V době Velké říjnové revoluce se Masaryk zdržoval v Petrohradě. Celkem rychle a dobře odhadl tehdejší situaci. Západní mocnosti skrytě podporovaly bolševismus - představovalo to dlouhodobé vyřešení nebezpečí ruské expanze. Legie byly v té době již velkou vojenskou silou a bojovaly za carské Rusko proti bolševikům. Situace se komplikovala, Masaryk musel dostat legie z Ruska pryč, obával se, že kdyby se rozhodly táhnout na Petrohrad, zcela určitě by proti revoluci uspěly. Naštěstí (nebo naneštěstí), poslechly tehdy pokyny svého vrchního velitele a stáhly se, a to i přesto, že původně složily přísahu věrnosti Rusku. Masarykovu autoritu uznávaly i francouzské a italské legie - i poté, co všechny přešly pod velení francouzské armády. Během roku 1918 se Masarykovi postupně podařilo získat uznání Česko-Slovenské národní rady a Česko-Slovenské armády od Francie a Británie. USA toto učinily jako poslední v září 1918 - tady se Masarykovi trochu vymstilo jeho diplomatické intrikaření - Američané ho dlouho považovali za pro-bolševického politika.

 Mezi historiky se dodnes vedou polemiky o Masarykových a Benešových tajných fondech. To zahrnuje i to, zda legie čerpaly, či ne, z ruského carského pokladu. Masaryk po válce dostával pravidelně dost vysoké provize od Legiobanky. Legie během války o carský poklad skutečně usilovaly. Tehdejší náčelník finanční správy legií a pozdější ředitel Legiobanky František Šíp, chtěl zlato z carského pokladu použít jako základ k emisi československé měny. Existují důkazy, že Čs. jednotky v Kazani měly k pokladu přístup. V kontextu s jejich činností během války pro carskou vládu a pozdější vynucené stažení z aktivit proti bolševismu, kterými mohli dostát přísaze, kterou složili, lze předpokládat, že ochrana carského pokladu byla ze strany legionářů považována za povinnost. Součástí pokladu byly i štočky na tisk platných rublových bankovek a je pravděpodobné, že si je opravdu legionáři tiskli a platili s nimi. Je dokonce možné, že s ruským imperiálním pokladem padl do rukou legionářů i rumunský státní poklad - ten se ale nenávratně ztratil. Po všech možných peripetiích byl nakonec v březnu roku 1920 ve Vladivostoku předán carský poklad bolševikům. Dodnes se spekuluje o tom, zda byl vrácen celý...možná legionáři koncept povinnosti nakonec pod tlakem okolností přehodnotili na koncept oprávněné kořisti. Nelze pochybovat o tom, že legionáři byli obratnými podnikateli. Už výše zmíněný TECHOD vlastnil a řídil sibiřské doly a obchodoval se surovinami. Koncem roku 1918 vzniká na Sibiři Legiobanka s kapitálem 18 mil. fr. franků a pohlcuje čs. vojenskou spořitelnu. Tento základní kapitál byl doplatek žoldu legionářům od francouzské armády. Říká se, že doplatek nebyl bratrům nikdy vyplacen. Než se legie vrátily domů, bylo po světě sedm poboček Legiobanky. Na území Ruska se jmenovala Centrokomise, kterou následně roku 1923 komunisté soudně zrušili a zabavili zbylý majetek, který nestačili legionáři vyvézt do bezpečí. Před odchodem ze Sibiře disponovaly legie takovými prostředky, že vážně uvažovaly o odkoupení Bajkalské oblasti pro Československo!

 V roce 1921 se Čs. legie po několika přeskupování ustálily do podoby Československé obce legionářské. Po okupaci v roce 1939 byly rozpuštěny. Legie Čechů a Slováků ovšem v témže roce zakládají v Polsku Čs. vojenskou jednotku, která bojovala po celou dobu II. světové války jako legendární 1. československý armádní sbor, bojující později po boku Rudé armády na východní frontě. Její 1. Čs. samostatný polní prapor vznikl roku 1942 pod vedením Ludvíka Svobody.  

 To je už ale další dlouhý příběh. Myslím, že ani to následné období komunistického područí nikterak nezničilo toho ducha národnostní sounáležitosti, kterého máme ukrytého v hlouby našich srdcí a kdykoliv to bude opět potřeba, tak se zaktivuje a v plné síle udeří za práva národa. Není všem dnům konec. Hýčkejme ho v sobě a nenechme zaniknout.   

29. 7. 2010 Tissa 

Použité zdroje: 

Encyklopedie Wikipedia 
Tomáš Krystlík: Zamlčené dějiny
http://obeclegionarska.cz 
http://www.cslegie.wz.cz

 P.S. K jemným energiím, které jsou za aktuálními událostmi nejen v Srdci Evropy, přihrávají i další, zdánlivě nespojité, souvislosti. Třeba vyvrcholení pětileté lhůty zákona o regulaci reklamních poutačů okolo dálnic a silnic, jehož účinnost momentálně visí na chytračení právní evilibristiky. Díky tomu je na většině těch reklamních ploch už pár dní česká vlajka a tak každý cestovatel má dnes jedinečnou příležitost - nacítit všechny ty odstíny významů, které národní symbolika aktivuje a zesiluje - v nás a tím i v našich rozhodnutích, která nás na obzoru očekávají...