Jdi na obsah Jdi na menu

TEMPO-NAUTIKA 2 Když si sbalíme kufry

10. 9. 2021

 …aneb „vybavení na cestu“…

 V minulém díle této série o cestování v čase jsem přemítala nad některými možnostmi, které se v této oblasti využívají už dlouho a nad možnostmi, které se před námi teprve otevírají – s posuny Člověka do vyššího Galaktického formátu Existence. V diskusi, která se pod článkem rozeběhla, jsem už nastínila některé úvahy, které jsem měla v poznámkách připravené pro tento další díl – tak je z komentářů vyberu a znovu nasdílím, abychom byli „v obraze“.

 Podnět:

 „…slyšel jsem, že Tvůrci křídel tuto schopnost mají, že dokážou cestovat v čase i fyzicky a dokážou se v daném čase udržet nějakou dobu a dokonce mohou tyto časové osy ovlivňovat, nevím zda je to reálné, ale věřím, že to jde, nepotřebují technologie, ale dokážou to celou svoji bytosti, svým bytím, věřím, že my všichni máme tuto schopnost jen jsme k ní ještě nedospěli…“

 Odpověď:

 „...ano - jde o schopnost zvýšit nejen frekvenci vědomí, ale celého aurického pole, včetně hmoty těla. Tvůrci křídel to popisují jako stav Svrchované Jednoty - je to člověk ve stavu komplexity v multidimenzionálním smyslu (v Celistvosti). Naše vyjádření do prostoru lze fázově posunout využitím plovoucího přítomného okamžiku časovou vlnou. Tím se tělo dostává do nulového času a jeho plnohodnotná astrální verze cestuje. Návrat je bez ztráty reálného času - ale vzpomínky na mimoprostorový zážitek mohou zahrnovat i několik inkarnací v několika různých civilizacích (společenstvech bytostí). Aby tyto dispozice získalo lidstvo jako běžnou vlastnost, musí nejprve takovou možnost "strávit" v rovině kolektivního vědomí a upravit tomu faktu zajeté archetypální vzorce smýšlení. Proto je potřeba, aby se to zprvu zabalilo do nějaké reálné technologie - například televizní stěna, která vytvoří rozhraní pro vstup do rozšířené reality pomocí nějakého smyslového akcelerátoru (např. brýle s holografickou formou promítání). Jak se budeme učit intuitivně regulovat pohyb v rozšířené digitální realitě, tak se ten pohyb zakomponuje do povědomosti o možných schopnostech člověka. Až někdo omylem zjistí, že se pohybuje v jiném světě bez brýlí a televize, tak pochopí, že ty technologie byly jen zaváděcí berlička pro nastartování vědomé regulace frekvencí aurického pole.“

 Podnět:

 „K cestování materie (hmoty) časem jsem velmi skeptický, poněvadž čas chápu jako pohyb (co se zastaví/ustrne, zaniká/umírá) a pohyb materie je možný pouze dopředu (po spirále). Naproti tomu informace dle mého cestovat může, jsem přesvědčen, že se mi podařilo poslat sám sobě (s odstupem necelých dvou měsíců) informaci (obraz myšlenky) v čase zpět.“

 Odpověď:

 „Souhlasím - budeme se vysílat (projektovat) jako informační "mřížka" (astrální kopie) - naše hmotné tělo "přečká" v nulovém bodu okamžiku přenosu...“

 Podnět:

 „O poslání sebe samého jako informaci jsem uvažoval, vtip je v tom poznat zcela sám sebe, abych mohl pracovat s kompletní informací. Vycházím i z toho, že Vědomí je nestvořené a Vesmír je jím stvořený, jinak by to možné dle mého nebylo.“

 Odpověď:

 „Tesla odstoupil z účasti na Filadelfském experimentu proto, že také tento "bod identity" nebyl zatím schopen stanovit (vypočítat nebo aktivovat) - u lidí, kteří se měli "dematerializovat". Považoval to za nezbytnost pro návrat do původního stavu, bez rizika rozptýlení částic hmoty těla do okolních objektů. Přesto se pak experiment uskutečnil a přesně to, čeho se obával, to se stalo. Tento centrální zdrojový element Identity jsem ve svých textech nazvala Ária kód jedinečnosti a pracuju s ním jako s faktorem, který v sobě budeme postupně aktivovat a učit se s ním zacházet. Je to součástí transformace do pozice Galaktického člověka.“

 Z kosmologického a filozofického hlediska lze možnosti cestování v čase rozdělit na dvě kategorie – na bio-informatiku a bio-energetiku, tj. hlediska, kterými k dané problematice lze přistupovat. V první části jsem popisovala oblast bio-informatiky, kdy cestuje naše Mysl, v - nějakým způsobem pozměněném - stavu Vědomí.  Druhá oblast je o přenosu „těla“, což je už dva v jednom = jde o přenos informační mřížky a její následná materializace zpět do hmotného uspořádání na jiném místě, eventuálně v jiném Čase – a to je zatím oblast spekulací a více-méně konspiračních teorií. 

 Výše jsem zmínila Filadelfský experiment. Asi není potřeba rozepisovat, oč šlo – jde o notoricky známý příběh, který se poskládal a do povědomí lidí dostal „únikem“ přísně tajných informací vojenského a zpravodajského charakteru. Oficiální složky vše popírají – jde tedy o čirou konspiraci, ke které neexistují žádné relevantní a uchopitelné důkazy. Příběh stojí a leží na vyprávění lidí, kteří byli do experimentu nějak zapojeni, ale ani tato tvrzení nelze doložit. Můžeme se tedy jen dohadovat – zda velmi silné elektro-magnetické pole může navodit dematerializaci nějakého objektu, včetně živého člověka. 

 Co víme o EM poli?

 Naše aura je takovým bio-organickým EM polem. Celá známá realita Světa se skládá z do sebe naskládaných a v sobě se prolínajících EM polí. Přechody z jednoho do druhého – jejich rozhraní – nazýváme POVRCHEM. Tyto povrchy vytváří „statické“ kontury vnímaného obrazu reality – jsou to seskupení energo-informačních shluků, které jsou v polích obsažené. Například lidská aura je velmi komplikovaná soustava takových energo-informačních segmentů, které nazýváme Vědomím. Tyto segmenty nejsou lokální, ani fixně umístěné – ale jsou rozptýlené ve vrstvách obecného informačního pole, které je fraktální a od planetární „pozice“, přes hvězdnou, zasahují až do galaktických vícedimenzionálních rozměrů Existence. Takovou soustavu segmentů něco drží „pohromadě“ a to něco ono rozptýlené Vědomí organizuje do celistvého objektu, kterým je Člověk, coby Galaktická Bytost. Sjednocujícím elementem je Jádro Vědomí = mnoha-dimenzionální IDENTITA, kterou jsme. Tady na Zemi máme individuální Identitu Osobnosti, s vlastní Duší a Životním Plánem – naše projekce zde je „omezená“ v Čase. Na vyšší úrovni své Celistvosti ale máme mnoho takových individuálních Identit – existují v jiných sférách téhož Vesmíru – paralelně s touto pozemskou projekcí. Z toho vyplývá, že dokud se nenaučíme komunikovat a spolupracovat se svou Identitou jako s Celkem mnoha vyjádření, nebudeme moci „přepínat“ Vědomí do jiných „těl“ a tím cestovat. 

 Pokud bychom se přenesli skrz nějaké technologické rozhraní typu Hvězdná brána, pak bychom cestovali „s kufrem“ plným energo-informačních koordinátů všech sub-atomárních částic, které tvoří naše tělo, včetně aurické energetiky. Samotná materializace by ovšem musela probíhat formou „replikace“ všech těchto částic z éteru, který se nachází ve vakuu dané destinace = naše tělo by netvořila pozemská soustava prvků. Prvky (včetně těch, ze kterých se naše tělo skládá) jsou totiž součástí tělesa planety, na které jsme se narodili a ze které jsme do okamžiku vycestování svoje tělo „obnovovali“. K materializaci všeho, co nás tvoří, stačí dva prvky, které mají nejčastější výskyt všude ve Vesmíru – je to Vodík a Hélium = elementy Hvězd. 

 Na tomto principu – s uplatněním identifikační „průkazky“ v podobě Ária Kódu Jedinečnosti - lze cestovat nejen prostorem, ale i časem. Naše tělo má mnoho jemnohmotných vrstev, které jsou spolu v aurickém poli. Kamkoli bychom se se svým „kufrem“ vypravili, tam bychom se dokázali „zhmotnit“ do fyzikálních vztahů, platných pro ono specifické místo. V rovině vnímání bychom nerozeznali rozdíl mezi tělem pozemským a tím, které by se nám materializovalo v cíli, včetně všech dalších předmětů které bychom ve formě informační zprávy nahráli do přenosu. Je to tak trochu Star Trek a 3D tisk v sofistikovanějším podání. 

 V příštím dílu budu hledat „zrnka pravdy“ v některých svědectvích lidí, kteří tvrdí, že jsou cestovatelé Časem…

 cas.jpg