Jdi na obsah Jdi na menu

SI-GRAMA

22. 11. 2020

 …plášť poutníka Labyrintem…

 Jak jsem předesílala v úvodu do série článků o znovu-napojování na sféru Hvězdného vědomí - abychom pochopili a uchopili tuto tématiku, bude potřeba se ponořit do říší bájí, pověstí, pohádek a her. Není to proto, že bychom to v „surové“ podobě řeči kvantové mechaniky nepobrali - ale proto, že záznamy o dávném propojení Lidstva s doménou jeho kosmického původu jsou kódované v arianských nářečích jazyka Bytostí, jejichž součtová genetická paměť ta Hvězdná Vědomí tvoří. Transkripce telepaticky (mimosmyslově) předávaných informací ze zdrojových kódů byla kdysi přenesena do tzv. Manuálu Projektu Člověk, ze kterého lze intuitivně přijímat různé varianty Příběhů, týkajících se událostí okolo jeho vzniku a podrobností o tom, proč a jak se zástupci těch galaktických civilizací rozhodli cosi takového vyprojektovat a rozeběhnout jeho realizaci. 

 Není to otevřená kniha, ve které bychom mohli jednoduše číst a přečtené si okamžitě vizualizovat do formátu, který odpovídá scénám z naší známé reality. My můžeme jen skládat relevantní podobnosti  - a na nich stavět hypotetické modely svého vzniku. Tak se prokousáváme vrstvami možných obrazů své historie – s tím, že žádný není konečný = ten zdrojový - protože každá hlubší vrstva otevírá portál do ještě vzdálenější minulosti naší galaktické projekce jako druhu. Celá plejáda našich mýtů je soubor takových vrstev „vzpomínek“ – jak je zanechali v odkazu pro další generace naši předci. V naprosté většině se jedná o již pozemská schémata Života, i když s četnými zmínkami o jakýchsi Strážcích nebo Ochráncích naší genetické evoluce, kteří mají mimozemský původ a považují se za naše starší rodové příslušníky. Hodně z těch Příběhů pokryla mlha ideologického náboženského zmatení, které se připisuje navrub působení Elit Moci, které se kdysi - v pozdním Atlantském období - chopily kormidla řízení lidské populace – a tento stav stále trvá – i v naší době. 

 Původní Manuál Projektu Člověk se do naší genetické paměti promítnul jako Posvátný Labyrint. My známe pojem „labyrint“ ve smyslu „bludiště“ – to je ale moderní, trochu už pokroucená verze výkladu. Labyrint je virtuální prostředí, kde se „testují“ možné navigační kurzy na vývojové cestě Lidstva v časo-prostorovém rámci Galaxie. Jsou to tedy modelové výjevy alternativ, jak by mohla vypadat budoucnost lidí – nejenom z perspektivy dávného vyprojektování této verze výstavby Vesmíru a začlenění Života do jeho dimenzionální osnovy, ale hlavně v mediálních samoprojekcích, které jsou odvozeny od vždy aktuálního stavu Kolektivního Vědomí populace. 

 Tato kosmická holografie představ Člověka sama o sobě vypovídá o tom, že v hlubokých vrstvách našeho Vědomí jsme se od toho Hvězdného (zdrojového) nikdy skutečně neodpoutali. To spojení je součástí naší genetiky – nelze ho jen tak přetrhnout. Kosmická holografie je oživování našich představ, které vznikají působením vlivu energo-informačních stimulací na naše mentální receptory mysli. Je to taková netechnologická vizualizace sebe v modelových situacích. Tady velikou roli hraje jak fantazie, tak především kolektivně dostupný soubor srovnávacích měřítek, která jsou součástí dobové úrovně Kolektivního Vědomí. Co si nedokážeme představit, to nám nepodnítí receptory k vizualizaci a projde to nezpracované vrstvou „nevědomí“ – přesto to zanechá určitý „otisk“ v paměti a pokud se to vrátí, jsme možné vizualizaci zas o krůček blíž - tak dlouho, až se to projeví v plném uvědomění si možných hledisek dané tématiky. Tyto „kvantové“ skoky informací známe z paralelně se vyskytujících stejných nebo podobných objevů na poli vědy, techniky nebo ve formě sobě si podobných témat pro literární či umělecké zpracování, která se náhle vyrojí nezávisle na sobě na mnoha místech světa. 

 Labyrint je tedy virtuální holografické rozhraní, do kterého lze za určitých podmínek vstoupit a prožívat simulované scenérie možných vývojových řad událostí – podle nastavení tématiky. Tyto simulace používaly Bytosti arianského genotypu, které tvořily tým projektantů pole Života ve Sluneční soustavě. Zlomky jejich Příběhů občas vkládám do svých textů – jsou to letmé „vzpomínky“ na bázi útržků obrazů a prožitků, které snímám z vrstev Jednotného informačního pole, když ho „skenuji“ za účelem načerpání podkladů pro své popisy. Jednotlivé motivy Labyrintu jsem také vkládala jako intuitivní výklad Manuálu Projektu Člověk do článků o aktuálně otvíraných portálových anomáliích. Byly to kratičké arianské verše a citáty, které jsem pojala jako „poznámky“, vepsané na okraji Manuálu, kam je zanesli dávní programátoři - jako mnemotechnickou pomůcku pro sebe a své následovníky. Jde opět o možnou paralelní verzi výkladu – zde kompletně mojí optikou vnímání – tyto navigace chápe každý člověk jinak a podle toho i jinak zpracuje a zařadí do existujícího obrazu světa. 

 Než vstoupíme do virtuálního rozhraní Labyrintu, musíme se vybavit nezbytnými nástroji a technologiemi, které nám pohyb v tom prostředí zjednoduší a vylepší. Kosmická forma holografie není tak jednoduchá, jako známe z výzkumu zobrazovací (promítací) techniky. Je to tak reálné prostředí, jako byly „holopaluby“ ve Star Treku. Prožitky jsou autentické a skrz psycho-somatické vazby mohou mít dopad i na fyzické tělo „poutníka“. Proto existuje Plášť Sigrama, jehož kresbu v ilustraci přikládám. Jde o velmi vyspělou technologii mimozemského původu – s komplexními funkcemi ohledně ochrany a zabezpečení - jak ve smyslu základní podpory Života Poutníka, tak i vyšších konceptů jeho konfrontací s nastalými situacemi. 

 Sigrama (SI-GRAMA) je utkaný z nanovláken křemíku, a funguje na bázi fotosenzitivity = celá jeho „plocha“ je fotovoltaickou jednotkou, kde se nasbíraná energie převádí do tzv. „plazmoidního“ aurického pole. Tento proces běží i za tmy, protože zesiluje detekci přítomných fotonů a má minimální nároky na jejich výskyt – pro udržení potřebné hladiny účinnosti. Transmisi zajišťuje propojení s nanočásticemi koloidního zlata. Doplňování částic z prostředí probíhá automaticky – podle hustoty jejich výskytu, běžné ve vakuu kosmického prostoru. Je to takové malé perpetuum mobile – Poutník nemusí doplňovat palivo, nic ho neomezuje v pohybu prostředím dané simulace. Plášť je koncipován pro několik existujících verzí jemno-hmotných těl, která mají schopnost procházet časovými i prostorovými dimenzemi = sám je tedy multidimenzionální technologií. 

 V horní části Sigrama pláště je zařízení generátoru „studené“ plazmy – který je situovaný od temene hlavy na záda. Díky němu získává všechny možné funkce. Při detailnějším pohledu můžeme rozeznat komponent tzv. Gabrielova rohu, který je nosnou součástí zařízení. Naznačené „vlny“ ukazují, že jím lze vytvářet energetický štít a „mlhu“ neviditelnosti. Funguje tedy jako „skafandr“ – dá se nahoře obtočit přes obličej, ve střední části přes hrudník a dole okolo nohou. Jeho plně fyzická verze také existuje – první projektanti ho používali při pohybu na planetách sluneční soustavy. V dalších dílech série si ukážeme, jak a čím se ovládal. 

 Pod článek dám pár odkazů pro zájemce o nastudování podrobností k uvedeným technologiím. 

 Křemíková nanovlákna

 Gabrielův roh

 Labyrint

 si-grama1-mini.jpgsi-grama-mini.jpg